Anotace: Před cestou si pan H. rád povídá...

Tak tady je ten náš slavný rodák, hrdina, dobrodruh a cestovatel!
Oči má zavřené, odpočívá v tichu pokoje.
Vypadá spokojeně, zdá se, že mu nic neschází.
Spíš něco přebývá.
Vousy. Vyrostly mu v několika posledních dnech a jeho sluncem opálená a větry ošlehaná tvář tak bude potřebovat upravit.
"Tak co, oholíme pána?", ptám se tiše, ze zvyku.
Tak rád si tady s lidmi povídám.
"Já vím, že toho moc nenamluvíte. Mně nevadí, že nebudete odpovídat.
Udělám z vás ještě většího fešáka než jste.
To budou lidi koukat!
Oholím vousy, na líce dám na trochu pitralónu a učešu pěkně na pěšinku.
Budete vypadat jako ze žurnálu, to mi věřte.
Tak a je to. Hotovo! A ani to nebolelo, nikde ani kapka krve, dávám vždy pozor abych břitvou neřízl.
Tady jsou pro vás nový šaty.
Já vám povím, no ty vám fakt seknou!
Jak říkám, fešák, pořád jste fešák za kterým se budou ženský ohlížet a budou si šuškat, že právě takovýho mužskýho vždycky chtěly.
Malinko povytáhnu rukávy košile, ať jsou vidět ty krásné manžetové knoflíčky.
Na cestu vám dám tady tyhle pěkné černé lakýrky.
Co říkáte? Jsou pěkný, že? Tyhle jsou italské.
Vy si jinak stejně necháváte boty udělat na míru u Bati. Tak co, jsou dobrý? Netlačí? Neměly by.
Netlačí, sedí jak ulitý. No to jsem moc rád.
Lidi na vás budou koukat, to jo, to mi věřte, vypadáte vskutku skvěle.
Máme ještě čas, no já vím, že teď už nemůžete mluvit o tom, kde jste ve světě všude byl, co tam viděl, co jste si přivezl za suvenýry z těch cest.
Lidi toho tady o vás napovídali. To víte, ze samé závisti.
Tak prý, že jste si odněkud přivezl domů tu malárii!
Já napoprvé špatně slyšel, myslel jsem, že odněkud ze světa nějakou místní Márii a vida, vy hned tu malárii, to jsou věci, holt cestovat je asi nebezpečné, že jo.
A mezi námi, je to pravda, že ty černošky... No, zaslechl jsem někde, že mají klín teplejší, než ty naše baby. Tož to by mě zajímalo, jestli je na tom šprochu pravdy trochu.
No chápu, chápu, že před tou velkou cestou, na kterou se právě chystáte, že vám není do řeči.
Jen si mlčte.
Tady vás nebude do odjezdu nikdo ničím rušit, a mě si nevšímejte, jako bych tu nebyl.
Jen si tak prostě povídám.
Jak jsem říkal, jen tak ze zvyku.
A že máte kolem sebe tolik nádherných květin.
Krásný květiny, jen co je pravda, ani nevím od koho všeho jsou.
Máte hodně obdivovatelek, no jak by taky ne, když jste tak slavný.
Hlavně ať máte drobné na cestu, víte pro toho převozníka tam, on papírové nebere.
Možná, že někde jinde ale převozníci papírové berou.
Tak o tom ale já nic nevím.
U nás určitě ne, tady zásadně bere jen drobáky, ale proč ne, mohl by i ty papírové, vždyť těch drobných už musí mít plné pytle, měl by co vracet, ale tady to tak prostě chodí a nic se na tom měnit nebude.
Těšíte se na cestu?
Nechám vám něco pěkného zahrát.
Jo, málem bych zapomněl. A čím pojedete?
Autem, nebo mám nechat zapřáhnout koně do kočáru?
Vaše paní jezdí ráda v autě.
Tak pojedeme autem, je to pohodlnější.
A vám že je to úplně jedno?
No tváříte se tak.
Jako by vám uletěly včely.
Ale jo, já se vám vlastně ani nedivím.
Hlavně abychom tam byli včas a neprošvihli tu velkou slávu.
Páni, tam bude dnes lidí! Trošku vám i závidím.
Tak jo, mám to skoro všechno hotový.
Ještě přiklopit víko. Hoplá!
Zbývá zatlouct pár hřebíků a můžeme vyjet ke hřbitovu."

Publikoval(a): Tonyend, 17.3.2012