Anotace: Když se někdo rozhodne být Nej...

To obrovské náměstí se po mnoho let marně snažilo naplnit lidmi mnoho všelijakých kejklířů, umělců, zpěváků i kapel zvučných jmen a politiků.
Nepomáhala ani masivní reklamní kampaň ve všech médiích.
Pokaždé přišlo na akci jen několik desítek náhodných čumilů, nebo několik stovek posluchačů. Ale nikdy se nestalo, aby bylo náměstí zaplněno.
Podařilo se to až dnes. A bez reklamy.
Dnes tu bude On!
Ta zpráva odněkud unikla a šířila se mezi lidmi rychlostí blesku. Tak dnes tu bude jediné velkolepé představení, kde bude vystupovat v hlavní roli On!
Kdo se o tom doslechl, tak ten si to nechtěl a nemohl nechat ujít.
Něco takové bylo k vidění na veřejnosti naposledy před několika sty roky. Bude tu něco neskutečného a vyjímečného k vidění.

Od rána se scházeli na náměstí lidé, aby zaujali co nejvýhodnější místa, která byla vyhrazena pro obecenstvo. Aby měli ten nejlepší výhled.
On se od jisté doby na veřejnosti neukazoval.
Všechno své umění tajil, prováděl je v soukromí domů a bytů. Jeho kousky tak poznali jen jím vyvolení.
Dbal na co největší utajení své osoby. Měnil podobu, nestál o to, aby byl prozrazen. Dělalo mu zadobře, doslova potěšení, když si vychutnával v zastrčené kavárně snídani a v novinách si při ní přečetl zprávu, že se někde opět objevil On a předvedl se v plném světle , ve své tajemné a děsivé kráse.
O to větší zvěsti a fámy se o něm pak šířily. Bylo mu přisuzováno více, než mohl dokázat. Bohužel, taková je daň popularitě. Nikdo neměl tolik odvahy, aby se jej pokusi napodobit. Se zlou by se potázal. Našel by si ho a dal by mu co proto... Jen On je ten nejlepší,On je mistr ve svém oboru!

Byl tak proslavený, že místa v prvních řadách okolo pódia získala jen místní honorace a smetánka.
Dámy, páni, podnikatelé a politici měli zaručen ten nejlepší pohled na scénu.
Pódium musela chránit policie a o pořádek a klid v obecenstvu se měla postarat najatá bezpečnostní agentura.

Mistr řijel na místo v přesně nahlášený čas. V černém pancéřovaném automobilu za doprovodu několika policejních aut, která měla stále zapnuté majáčky. Přijel na náměstí, jako ta největší hvězda a přesto jeho limuzína zajela a zaparkovala v nenápadné boční uličce.
Ochranka otevřela dveře, a On vystoupil z auta. Pomalu, sebejistě. Narovnal se a protáhl své ztuhlé tělo po dlouhé jízdě sem.
Chvilku postál a pak kývl na ochranku, že je připraven, že můžou jít.3palír urostlých bodygurdů vytvořil okolo něj pevnou hráz ze svých těl.
Když se objevil dole u pódia, zastavil se a zadíval se do obecenstva, jako by někoho hledal očima.Kdo je ten či ta, co jej zná z jeho dávné minulosti, kdy byl bezvýznamným mužem?
Obecenstvo vstávalo ze židlí a vyvolávalo jeho jméno, řvalo, překřikovalo se, ječelo a pískalo jako v transu, když začal pomalými kroky vystupovat po schodech pódia, které byly pokryty černým sametem až k jeho nejvyššímu stupni.
Óóó! Vzdychal dav se strachem i obdivem.
Tak to je On!

Policie a bezpečnostní agentura raději neprodyšně obklopila celé pódium, takže nikdo, ani ti z prvních řad, se k němu nedostali, aby získali jeho ceněný autogram.Tušili, že po tomto vystoupení se na rozdávání podpisů už nedostane, nebude na to čas.
On tušil a uvědomoval si, že je na samém vrcholu své kariéry.
Na toto jeho první a poslední veřejné vystoupení nikdo, kdo tu dnes je, jistě nezapomene. Už se nebude opakovat.
Zadíval se nahoru k nejvyššímu stupni.
Pro zvědavé obecenstvo tam byla doposud černým suknem zahalena jakási tajemná konstrukce.
Byla přivezena až z Francie a jen pro toto jeho dnešní vystoupení.

Nechal si před zraky obecenstva zavázat od pomocníků oči pruhem bílé látky, přes kterou nemohl vidět.
Óóó...
Svázali mu také ruce za zády.
Óóóó!
Dav dole pod pódiem šílel napětím.
Tak z tohoto se nemůže nikdy dostat!
Dámy vzrušeně dýchají, on je nějak přitahoval, pobledlí pánové rychle seřizují své kamery a fotoaparáty.
Po delším vyjednávání byl vydán souhlas s pořízením záběrů z vystoupení.
Šik bubeníků bubnuje virgl.
On se uklání k davu a směje se.
To není ale smích, to je výsměch všem lidem.
Pohrdal s nimi a dával to proto najevo.
Hlavou mu proběhl zrychlený film z jeho života.

Od dětství jste se mi vysmívali. Ubližovali. Ponižovali.
A já přísahal, že vám ukážu, co dovedu! Že o mně jednou uslyšíte a budete o mně mluvit ještě dlouho, dlouho po mé smrti!
Teď mám poslední vystoupení. A přišlo tolik diváků!
To jej docela pobavilo a rozesmálo.
Vidíte, Já to dokázal.

Pan primátor dostal tu čest, aby trhl za žlutou šňůru.
Přišel za potlesku všech přítomných k pódiu a škubl šňůrou. Nahoře na nejvyšším stupni pódia se smeklo černé sukno z oné konstrukce a sesunulo se k nohám primátora. Tajemná věc byla odhalena.
Dav oněměl překvapením.
Pomocníci rychle sukno srolovali a odnesli za pódium.
On se nechal dovést až k tajemné konstrukci. Poklekl si a hlavu pohodlně položil do dřevěného žlabu, který vlastně tvořil jeden, napůl rozdělený malý kruh, vytvořený ze dvou oddělitelných částí.
Jak rafinované.
Tu druhou část položil pomocník přes krk. Kruh se uzavřel. Nebylo z něj absolutně úniku.
Kdyby měl možnost podívat se na vysoké polední slunce, spatřil by nad sebou, jak se v slunci leskne železný pečlivě nabroušený břit sekery, visící vysoko nad ním na ocelovém lanku.
Zavolal na administrátora, že je připraven.
Můžete!
Tak vytáhl pojistku a spustil dolů tu ostrou sekeru na jeho krk.
Sekera zasvištěla vzduchem a padala dolů.
Dámy omdlévaly hrůzou, bledí a strachem zpocení pánové natáčeli a fotili celou scénku.

S poslední vteřinou svého života,jak slyšel svist letící sekyry, si pomyslel:
„Tak málo času mi zbývá. Teď si říkám, že jsem vás měl pozabíjet víc! Víc dívek a žen znásilnit! Víc lidí oloupit. Abyste na mě nikdy, ale nikdy nezapomněli!
A teď, taková derniéra…“
Administrátor ohlásil do mikrofonu:
"Veřejná poprava největšího zločince naší země, masového vraha byla právě vykonána!"

Publikoval(a): Tonyend, 1.3.2012