Anotace: blázen, co jí bude i přes smutnou realitu stále milovat...

Šel po jejích stopách, pomalu a tiše,
cítil její parfém, cítil vůni její kůže
do bytu pomalu vešla,
pootevřené dveře lákaly ho vejít.
Na krbu sklenka s nedopitým vínem,
uchopil jí do ruky a prstem jemně setřel stopu po rtěnce.
Na podlaze ležely boty, které si sundala po dlouhé chůzi,halenka.
Přičichl a nasál vůni z jejího lehkého letního oděvu.
Tekoucí voda v koupelně a pod ní byla ona,
kapky hladily její jemnou kůži, byla to jeho bohyně.
Obcházel každý kousek pokoje, její voňavé králoství,
rád připomínal si chvíle, plné milování.
Když něžně se k němu choulila, nahá, tak nevinná,
orosená potem hledala bezpečí v jeho náruči.
Vzpomínka na její unavený úsměv, rozzářené oči,
a rozcuchané černé vlasy.
Hnízdečko lásky, místečko něhy,
ale i nedávné bolesti a hrozného zklamání.
Pokoj náhle stal se studeným,
Voda netekla, uvědomil si, že je v bytě sám
a že to jen vzpomínky zavedly ho zpět.

Publikoval(a): nikoolkaaa, 20.2.2012