Anotace: Pan Poupě se chce stát světoznámým umělcem. Orginálním světoznámým umělcem. Velmi originálním.

„Květoslav Poupě jméno mé.“ představil jsem se a ustřelil tomu mamrdovi za pokladnou hlavu. Šedá kůra mozková nakreslila na zeď opět úžasný obraz. Rychle vyfotit, vybrat kasičku a spěchám na vlak. Sakra, v kase jenom šest stovek a pár drobnejch. No, nic moc, ale co se dá dělat. Ještě, že ten obraz stál za to. Fakt povedenej.

Jsem umělec, jsem malíř. I přesto, že za mě nemaluje štětec, ale Božka Luparová alias Broková dvojka, má stálá přítelkyně na mých zájezdech za neskutečnými obrazy.

Ještě, že jsou dnes možnosti internetu takové. Božku jsem sehnal právě přes něj. Při prvním pohledu na její fotku, jsem se do ní neskutečně zamiloval. Nebyla sice z nejlevnějších, ale kdo vám dnes prodá brokovnici bez zbrojního průkazu, že? Ty prachy však za to stály. Doma jsem ji ještě trošičku zvelebil, aby vyhovovala mým představám a mámu kabátu, a ufiknul ji pažbu a hlaveň. Do nábojnice místo množství drobných broků, určených k lovu zvěře, dávám broků jen devět, ale o průměru 8 mm! Pak je nádhera vidět ten výsledek, když Božku příložím k čelu a zmáčknu spoušť. To jsou díla. Přímo veledíla. Je však nutné, aby dotyčný stál přibližně metr před zdí, jinak to nemá ten kýžený efekt. A když si u toho ještě přivydělám nějakou kačku, tak jen dobře.

Zatím jsem moc svých veleděl nestvořil. S Božkou se známe teprve rok a společných děl máme zatím jen šest. Není sranda něco takového naplánovat a dovést to k dokonalosti. Ale jsem však zcela hrdý, že za ten rok, co s Božkou malujeme, jsem se stal velmi známou mediální osobností, i přesto mě však trošku uráží, že se televize a noviny převážně zmiňují jen o mé maličkosti, ale o Božce jen jako o nějakém nástroji. Kdyby jen tušili, jak je dokonalá a nádherná! ! !

Policie už mi dala i přezdívku. „Umělecký zabiják.“ Jak skvostné, jak trefné, jak přítulné. Co však policie netuší je to, že mě v životě nechytí a má díla budou jednou nejslavnější na světě.

* * *

Schovávám Božku pod kabát a vyrážím na nádraží, z hlavou plnou adrenalinu, na další tvorbu. Zásadně jezdím malovat na druhou stranu republiky do stejné oblasti. Hold ostraváci mají smůlu. Dnes zavítám do Kunčic, do takové malé pivnice s názvem U Sýpky. Tak snad to tam i něco vysype. Normálně chodím malovat jenom do malejch krámků či trafik, ale dostal jsem totiž šíleně úžasnej nápad, který musím prostě vyzkoušet.

V Praze sedám na Pendolino a za čtyři lehké hodinky vystupuju v Ostravě. Ve vlaku jsem měl nutkání taky vymalovat, ale naštěstí jsem se ovládl. Nemohu riskovat. Ale ten ksicht průvodčího by možná stálo za to zvěčnit.

Zavíračka je v jedenáct, a jelikož mám ještě hodinku čas, dávám si brčolu a kafčo. Koukám do jídelního lístku na „Segedynský guláš“ a na „Hovězí játra na cibulve“, a jen tajně doufám, že kuchař neodejde před zavíračkou domu.

Konečně zavíračka a já jsem tu poslední. Výčepní je nevrlej a chce po mě peníze. Chachá . . . Humorista. Žádám ho, jestli by mi na cestu nemohl ještě zabalit dva utopence. Odchází do kuchyně a já s vytaženou Božkou za ním. Mám fakt dneska štěstí. Kuchař neodešel.

„Ještě jednou krásný večer, pánové“ z vesela zdravím.

„C…c… … c… co j… j… je“ vyvaluje na mě oči kuchař.

„Buďte prosím tak laskavi a postavte se tady ke zdi, oba dva za sebe. Kuchař, prosím, jako první.“ žádám je s pozvednutou Božkou a s úsměvem na tváři.

Klucí ani nedutaj a jak jim to sluší hezky v řadě. Kuchař asi neměl jíst ten „Segedyn“, páč nám tu něco žačalo zavánět. Budu to muset uspíšit. Přikládám Božku ke kuchařovo čelu, pronáším svou oblíbenou větu „Květoslav Poupě jméno mé“ a mačkám spoušt. Božka zazpívala a stvořitel stvořil ten nejúžasnější obraz, jaký jsem kdy viděl. Hold, dva mozky, jsou dva mozky. Úžasnej nápad. Je zajímavé, že ten kuchařovo mozek byl o něco světlejší. Zase, ještě že tak, páč obraz je fakt dokonalej. Dělám foto z více stran, vybírám kasírku, hezkýýýý, devět a půl tisíce, a padám na vlak. Domů…

* * *

Večerní zprávy jsou velmi zajímavé. Zase ukazují můj popis. A už zase jiný. Jsem zvědavej, kdy jim dojde, že si výšku a postavu s vousy i vlasy stále měním. Oni si snad myslí, že mají co do činění s nějakým břídilem a že nás je dokonce víc ! ! ! Hovada. Však je brzo vyvedu z omylu.

* * *


pokračování příště.....

Publikoval(a): FoFo, 8.2.2012