Anotace: Nedávno jsme si tu poklábosili o školství, a tak jsem si vzpomněl na jednu postarší povídku ze šuplete. Než mě bude někdo škrtit, předem upozorňuji, že jsem poznal i výborné učitele a dodnes si jich vážím.

.

C = Cvokař, P = pacient
_______________________

C: "Tak co vám schází?"
P: "Začínám být příliš roztržitý, pane doktore. Prý i moji žáci si toho všimli. Hrozí mi výpovědí. Vlastně mě k vám poslal náš ředitel."
C: "Takže... vy jste učitel základní školy."
P: "Ano prosím. Učím už třicet let. Vypadá to, že mám nervy v haj... špatné nervy."
C: "Promiňte moji zvědavost. Jaký je poměr učitelů a učitelek ve vaší škole?"
P: "Já učím dějepis a zeměpis, Drábek je tělocvikář. Jinak je to samá ženská, pane doktore. Proto jsem asi ještě nedostal výpověď."
C: "Jak často míváte stavy roztržitosti?"
P: "Já tedy nic nepozoruji. Ale ředitel si na mě zasedl. Přitom je to ještě takovej mladej fakírek."
C: "Frajírek..."
P: "Vždyť říkám. I manželka se na mě začíná zlomit..."
C: "Zlobit..."
P: "Prej jsem ráno nezalil budíka a nenatáhl azalky. Jenže brtníka má natahovat ona - a večer. A ve škole? Teď smějí žáci polemydlovat s učitelem! Dřív - co jsem řekl, to bylo svaté. Nikdo nesměl ceknout. Přišlo nařízení shora, že černá je bílá? Výborně. Tak jsme to do těch školáčků nablili."
C: "Nalili."
P: "Jasně. Strana měla pravdu, i když to mohla být sebevětší hloupost. Ale byl jsem tam od toho, abych nad tím bádal? Dřív bylo všechno pěkně jasné. Tady máš směrnice - řiď se podle nich. A dnes? Děcka otravují s internatem..."
C: "Internetem."
P: "Vždyť říkám. Člověk jim něco zajímavého vypráví... a oni, že na internatu viděli něco jiného. Já od nich chci jen dvě deci..."
C: "Dvě věci."
P: "KÁZEŇ a DESPEKT!"
C: "Respekt."
P: "Přeci po nich nechci tak moč?"
C: "Já vám, pane učiteli, naleju také dvě deci. Dvě deci upřímnosti. To, že jste se stal učitelem, je trestný čin. A byl bych moc rád, aby si to konečně někdo pořádně odskákal. Na tlustou čáru za minulostí vám seru, pane učiteli dějepisu. Pozdravujte fakíra..."

.

Publikoval(a): Aťan, 3.12.2011