Básně, Povídky, Úvahy, Pohádky, Fejetony, Romány, Reportáže

a

ŽIVOTEM ZÁŘÍCÍ, JIŽ NERADNO PŘEHLÉDNOUTI

ŽIVOTEM ZÁŘÍCÍ, JIŽ NERADNO PŘEHLÉDNOUTI

ŽIVOTEM ZÁŘÍCÍ, JIŽ NERADNO PŘEHLÉDNOUTI
Věnováno Andílce, která je úžasnýmm Božím Dílem.
Ráda bych Vám vyprávěla o nádherném stvoření, které jsem objevila.
víte.. Musím se s Vámi nutně o to podělit.
Prosím, nasbírejte mi pár růžových kvítku růží. Učiňte mi tu laskavost.
Ráda bych je té bytůstičce totiž věnovala... .
Víte.. Přijde mi to hrozně moc naléhavé a důležité!Dodnes to jsou její nejoblíbenější květy, víte? ...

Tak tedy:

Žili, byli, existovali dva zpříznění lidé, muž a žena, muž Erik a žena Gabriela , dva zcela skromní a obyčejní lidé.
Jejich život byl dosti těžký a mnohdy až trpký.
Vídali často kolem sebe násilí a bezpráví a nezřídka se dotýkalo i jich samotných.

Jednoho dne však měla se jim narodit dcera. Již předtím jim bylo prorokováno, že budou míti holčičku.

Gabrielin porod však byl velice trýznivý.
Tolik bolesti a trpělivosti musila vynaložit, že to vidoucím kolemstojícím přišlo až nadpřirozeně prapodivné.
Nicméně se jí narodila vskutku přenádherná holčička.
Už, coby novorozeňátko vydávala až výraznou záři jakési zvláštní čistoty.
Doktoři tu záři zpozorovali a mezi sebou podotkli, že ani radioaktivní záření není tak znatelně intenzivní a byli velice podiveni.

Bylo to silnější než u novorozeňátek běžných.

Rodiče byli štěstím bez sebe.
Obdarovali ji jménem Johanka.
Když lékaři matku s děvčátkem propustili, dali jí do ruky papír, na němž stálo:
"Je to anděl. Má křídla. na to pamatujte. Pokud to přehlédnete, mrzelo by nás to."

Johančiny rodiče tuto milou zprávu vzali coby příjemný kompliment; křídla totiž neviděli.. Netušili však, že skutečnost je onomu "komplimentu"vpravdě víc než blízká.

Johanka rostla a byla všude nesmírně oblíbená. Ve škole ji oslovovali Janičko a hrozně moc přitahovala děti a též i ty vyšší človíčky, kterým bylo v životě hodně činěno bezpráví.
I když ve škole byli i tací, kteří, když viděli, co má o sobě v rodném listě, posmívali se ji se slovy: "Anděl, anděl bez křídel," a "Anděli, tak střež si nás, " a podobně.
Johanka však brala všechny s hlubokou úctou a Láskou..
I když od mnohých dostala nezřídka do tváře a do srdce úzkostně bolestné rány.
Byla nesmírně silná osobnost už od útlého dětství.

Dokázala léčit jejich srdce.
Víte, její rodiče si prožili opravdu trpký život a tato Johanka byla zrozena ze slz a z modliteb, které jejich srdce vydala.
Chtěla bych tímto zkrátka říct, že byla skutečným Božím Zázrakem.
Velmi často si prozpěvovala a v lidech to působilo hlubokou naléhavost a touhu ke změně života a k hlubší radosti.
Jejími křídly byly dlaně jejího srdce.
Byla člověkem ale byla andělem v lidské podobě a dobře to věděla, neboť její drahocenná duše to cítila, jak jí to Život vyjadřoval, když byla ještě v lůně své maminky.
A já.. Já toho anděla znám.. A při vzpomínce na ni.. Chce se mi plakat dojetím a štěstím, že existuje.
V tomto zkaženém světě září jakopochodeň v té nejhlubší tmě.
Proto jsem o Ní s velikou nutností musela promluvit.
Bylo by velmi sobecké nechat si to pro sebe. Myslím, že kdyby žil A. de Saint-Exupéry, dobře by tušil a chápal krásu její existence.

Kdyby totiž skutečný jeho Malý Princ žil, oblíbil si ji zajisté tak, jako svou přítelkyni lišku a víc než tu umíněnou květinu, kterou střežil.

Atak, když bude kdo z Vás nešťastný, prosím, vzpomeňte si na ni a pocítíte, jak se vaše srdce začnou radovat nesmírnou radostí, že někdo takový existuje.
Přečteno (21x)
Tipy (0) ... dát Tip/SuperTip

Spodek

Stránka generována 19.12.2018 04:34
U nás jste dnes prohlídl(a) 1 stránek.
roboti