Anotace: psst!

Cítil jsem prudkou bolest hlavy. Když jsem se probudil, křeslo bylo převrácené a na podlaze krev. Košili jsem měl roztrženou až k pupíku. Zprudka jsem se nadechl a tu jsem u ucha znovu ucítil jeho hlas "jediný co o tom bezpečně vim, je, že se k tomu upneš jako narkoman k droze, až nebudeš moct přestat."
S těmi slovy mi olízl dolní čelist a já ucítil prudké bodnutí na krku. Svalil jsem se na zem. Sean nechal zavolat Mayerse a Burckhardta aby vyšetřili můj únos a sám kontaktoval své tajné zdroje.
Hank a Nick dali lokalizovat můj telefon. Vypátrali adresu a chystali se odjet, když jim Sean řekl, že to je osobního charakteru. V rámci bezpečnosti dal povel jednotkám strážit blízkou oblast v civilu kdyby se něco dělo a odjel Mercedesem po stopě mého telefonu.
Za necelé 2 hodiny dorazil na místo a zazvonil.
Otevřel mu vysoký, prošedivělý muž s nedůvěřivým výrazem. "Jestli někoho uvidím, je po něm"
Sean vešel do domu a zamířili ke mě. Ležel jsem na podlaze s monoklem a škrábanci po rukách a obličeji.
"To má být vtip?! Co jste mu to udělal??!"
Klekl jsem si k němu a měřil puls. Byl velmi slabý. "Co chceš?"
Útočník vytáhl pistoli "zastřel ho"
Věděl jsem, že teď musím dát signál jednotkám, a tak jsem sebral pistoli. "Snad si nevěřil, že bych to udělal Viktore. To stačilo, budeš se zpovídat na stanici." Když jsem ho zatýkal, všiml jsem si stejného vpichu jako na jeho kůži. "Snad to není.." Došla mi slova. Jestli jde o to, co myslím nemůžu ho odvést do nemocnice. Zavolal jsem Hankovi a nechal odvést Viktora do cely. Sklonil jsem se k němu a prohlédl si ranku. Nezbývalo nic jiného než to udělat. Naložil jsem jeho tělo do auta a odjel do neznámé ulice v Bostonu. Byl tu zapadlý obchod se starožitnostmi. Otevřel mi postarší muž. "Pomozte mi prosím, někdo se ho pokusil zabít trochu netradiční cestou. Asi chápete."
Vetešník si mě prohlédl a pomohl mi ho položit. "Ano, vypadá to jako něco víc než kombinace silných hypnotik a sedativ.
"Královská kletba? Jedinec tak silný, aby dokázal uvést vašeho policistu do kómatu musel mít ve slinách silnou dávku."
Sean si ke mě klekl. "Není to policista, ale soukromý detektiv. Chci, aby jste ho uzdravil"
Vetešník přinesl nějaké lahvičky. "Musel by jste mít potomka z královské rodiny, aby to fungovalo" chytl jsem vetešníka za ruku a řízl ho střepem. "Vidíte? Tak pokračujte" z jeho ruky se začala řinout karmínová krev, ale po přiložení mojí krev zmodrala až jeho zranění zmizelo. "Budete se muset otrávit a potom ho políbit. Jsou tu i vedlejší důsledky jako ztráta krátkodobých vzpomínek, podrážděnost, únava a vzájemná nákaza feromony." Zamyslel jsem se a podíval se na jeho ránu. Začala hnisat. "Udělám, co budu moct, ale jeho ztratit nesmíme."
Vetešník mi podal jed a já ho vypil. Zmocnila se mě agónie z bolesti
a v křečích jsem se zhroutil na zem. Moje životní funkce se ve vteřině maximálně zpomalily a v další vteřině se vraceli zpět do normálu. Pomalu jsem se uklidnil a zvedl se, rituál byl hotový. Podíval jsem se na něj, vypadal hůře než předtím. Kůže mu zbledla a žíly ztráceli barvu. Okamžitě jsem se k němu sklonil a políbil ho. Lehce mrkl a pomalu otevřel oči. "Konečně jste se probral! Všichni o vás měli strach" zmateně se rozhlédl po krámku. "Kde to jsem?"
Sean zrozpačitěl. "Sledovali nás a tys byl zraněný, ale naštěstí tě zde ošetřili. Pojď, odvezu tě domů."
Musel jsem ho podepřít, byl trochu zesláblý, ale za chvilku byl v pořádku. Cestou domů jsem mu řekl nejpřijatelnější verzi. Nikdo nesměl vědět kým jsem.
"Sbohem detektive, opatrujte se. Zítra se uvidíme."
Vystoupil jsem z auta. "nashledanou" otočil jsem se a došel nahoru, ale najednou. "počkejte!" Sean se ke mě rozběhl zrovna, když už jsem stál u dveří. Jeho silné paže mě ovinuli a přitiskli na rám dveří. Rty se mě ve zlomku vteřiny zmocnili a nejednou mě umocňovali polibky. Nečekaně se odtrhl. "Promiňte, nevím, co to do mě vjelo, omluvte mě" nechápal jsem, ale když se otáčel, přitočil jsem ho zpátky a naléhavěji ho začal líbat. "Nemůžu přestat"
Sean mě zarazil. "musím odejít. Tohle není správné. Nashledanou."
Kupodivu jsem ho nechal odejít a zůstal tam sedět celý zmatený.
Vrah byl chycen a já, přestože mě zachránili, jsem se cítil snad ještě víc spoutaný. Ten večer jsem usnul až hodně pozdě. Nešlo usnout.

Publikoval(a): Blair3, 18.12.2016