Anotace: Nákup za hranicemi

Hraniční závory jsou nahoře.
Bez potupné celní prohlídky cestujících, jestli náhodou nevyváží zatajené valuty.
A Německo, země zaslíbená, těšící se na mé těžce vydělané penízky, tak dlouho šetřené, je přede mnou.
Úžasný pocit svobody.
"Naše Karosa zamíří napřed do Hamburku", oznámil náš průvodce, a pokračoval s potutelným úsměvem "a tam se pánové můžou porozhlédnout po nejznámější uličce, a vy ostatní, kteří nebudete mít zájem jen si prohlížet výkladní skříně, tak na vás čekají nejen tam supermarkety, obrovské obchodní domy, kde nakoupíte i to, co jste mnozí doma ještě ani neviděli.

Procházel jsem se s hubou otevřenou po dlažbě Reeperbahnu a zíral na tu nabídku v osvětlených výlohách.
To, co jsem viděl, to mi vzalo dech. V rozkroku jsem měl z toho náhle neskutečně svíravý pocit.

Náhle jsem ji uviděl. Předváděla se za jednou výlohou.
Vypadala přesně jako ta na těch fotkách v časopisu, který mi ukazoval soused. Ve skutečnosti ji předčila.
Byla mnohem lepší.
Ty tvary, ta její barva. Pane jo, no to je kus.
Ta toho bude umět!
Stačil první pohled na ni a věděl jsem že bude, ne, že musí být má. A ať si o mně doma každý říká co chce, no a co! A že ty naše nejsou k světu? Ale už taky jsou a jak se panečku snaží, aby vypadaly. Tahle byla jiná třída! Mně se líbí právě tahle. Za ni jsem ochoten peníze dát. Tu si koupím!
Otevřel jsem dveře do jednoho menšího obchodu.
Vstoupil jsem odhodlaně dovnitř, a neznaje německy, snažil se madam, která se mne ujala hned za dveřmi, vysvětlit rukama o kterou mám zájem, a aby to pochopila, zatáhl jsem ji k výloze.
Prstem jsem na ni ukázal a dal jasně najevo, ano, právě ta se mi líbí ze všech nejvíc, ano, tu chci, to je ta za kterou rád zaplatím.
"Ja ja", kývala madam hlavou jako by mi rozuměla, "kauf also gut!," a pokračoval navíc s posunky "dort... cvaj litr, frštenzí?"
Ukazovala na ni.
Aha, tomu snad rozumím.
Rychle si přepočítala peníze, sto marek, které jsem dal na pult a ona pak už byla jen a jen moje, ta kráska z výlohy.

Kdybych té madam rozuměl, co ta mi k ní a o ní všechno napovídala!
Pochopil jsem, no spíš jsem si myslel, že s ní budu dlouho dlouho spokojený, no to bych prosil, madam, za ty prachy co jsem vám za ni zacáloval.
Možná mi říkala, že by mi ji vhodně naaranžovala, já nevím do čeho, ani proč, nevím bych se měl s čímsi zdržovat.
No to víš, že já budu platit za jakýsi "dort" v nějaké cukrárně či kde pro ni, a za dva litry! Tůdle nůdle! Vzal jsem ji jak nejlépe jsem to uměl, pod paži, a šel s ní na hotel, kde měl náš zájezd zamluvené pokoje.

Soused, když mě s ní spatřil na chodbě, tak jen pochvalně hvízdl: "Fijú, tož kamaráde, ta vypadá dobře!"
Poděkoval jsem a odešel s ní na pokoj.
Ještě že jsem měl jednolůžkový, budu mít klid, nikdo mě nebude rušit. Hlavně chrápáním.
Byl jsem tak po té procházce utahaný, že jsem hned po sprše usnul a ani jsem si nepustil v hotelové televizi nabízený porno film.
Než jsem zavřel oči, podíval jsem se na ni, neříkala nic, byla jak němá, tak krasavice zavři svoje oči a spi také, zítra je také den.

Po snídani jsme nasedli do autobusu a jeli zpět do Čech. Lidi se na mě dívali divně, to jo, moc divně, když jsem si ji posadil vedle sebe jen tak, jak jsem ji koupil ve výloze.
Byla to však nová doba, otevřel se nový svět, i my jsme byli otevřeni k novým věcem, poznatkům, co se včera nesmělo, dnes mohl každý, jen mít na to peníze, a tak si každý přivezl ze světa co chtěl.
Třeba i cizokrajnou holku!
Co je komu potom?
Já si přivezl tuhle tu.

Doma však přišlo po čtrnácti dnech rozčarování.
V kuchyni se vyjímala, uměla toho dost, ale přišel jsem na to, že mě bude stát nemalé peníze.
Možná mi to ta madam říkala, ale domluvte se s Němcem, když německy neumíte.
Měla v sobě spalující sílu, žár, ale vyžadovala za to litr nebo dva, to mi madam řekla a co, klidně to řeknu, že i ty její vložky přišly každý měsíc na hodně peněz.

Díval jsem se na ni, ona na mne a bylo ticho jak v kostele.
Rozhodoval jsem se, mám-li si ji nechat, nebo se jí nějakým způsobem zbavit.
Můžu ji nabídnout známému, je hezká, má perfektní stav, ale že já na takovou krasavici bohužel nemám, přecenil jsem se, a odmítám do ní cpát pořád prachy.

A tak jsem vytáhl z dolní skříňky starou pánev a fungl novou německou fritézu dal místo ní.
Ty dva litry oleje mi vystačí jistě na půl roku.

Publikoval(a): Tonyend, 11.7.2016