Básně, Povídky, Úvahy, Pohádky, Fejetony, Romány, Reportáže

a

Převtělení

Převtělení

davidziak Povídky » Sci-Fi

Anotace: inspirace v dílech H. P. Lovecrafta

Asi se budete ptát, proč píši tuto zpověď. Někteří z vás mě budou mít za snílka s bujnou fantazií, jiní dokonce za blázna, ale říkám vám, že vše co obsahují následující řádky je pravda. Před pár lety se mi začaly zdávat sny, které způsobují nepříjemné mrazení až děs. Až do teď jsem o nich nikomu neřekl kvůli neurčitému strachu, ale nyní mám skutečný důvod se obávat.

Žil jsem normálním stereotypním životem, jen s občasnými odbočkami od každodenní rutiny. Tyto sny přišly z ničeho nic a neopustily mě do dnešních dnů. Každé ráno se budím zalit studeným potem a často se stává, že se budím v noci a s křikem. Žiji sám, ale mám velmi blízké vztahy se sousedy. Téměř pokaždé je v noci vzbudím svým křikem a hned ráno stojí u mých dveří a ptají se, co se mi v noci dělo. Vždy říkám, že jsem měl jen zlý sen, ale nikdy nic konkrétního.

Z počátku jsem ony sny míval zřídka kdy a byly velmi nekonkrétní. Nepřikládal jsem jim velký význam, zlé sny jsou naprosto běžná součást lidského snění. Až později se začaly opakovat noc co noc a ukazovaly velmi konkrétní výjevy. Dokonce si o nich vedu velmi podrobné záznamy obsahující přesné datum každého snu a přesný obsah.

V prvních snech jsem se vždy ocitl na jakémsi lůžku obklopený zvláštně barevnými siluetami a neschopný pohybu. Nemohl jsem rozpoznat jakýkoliv konkrétní tvar, mé vidění bylo nepříjemně rozostřené. Vždy jsem cítil pronikavou bolest v různých částech těla, dokonce jsem měl pocit, že cítím bolest i z údů, které mi nemohly patřit a byly naprosto cizí, avšak připevněné k mému tělu. Ona bolest mě však nikdy nedonutila se probudit, ale každé ráno jsem cítil lehkou bolest přesně z té části těla, ze které jsem jí cítil ve snu.

Jak čas plynul, v mých snech, které byly čím dál častější, jsem přestal vídat ony barevné siluety a mé vidění začínalo být ostřejší. Začínal jsem rozeznávat některé tvary a mohl pohybovat některými částmi těla. Všiml jsem si, že jsem připoután k velkému lůžku z nějakého neznámého kamene, na kterém byla položena měkká vystýlka na způsob matrace. Kolem lůžka visel z mimořádně vysokého stropu částečně průhledný závěs. Byl velmi zvláštní, vypadal jako z polyesteru, ale na dotek působil jako nějaká forma tekutého zakaleného skla. Rozeznal jsem skrz něj, že mé lůžko není jediné, ale je jich plná celá místnost, ve které jsem byl. Tato místnost měla obrovské rozměry, měřila asi 100 metrů na šířku a 300 na délku. Také jsem mohl rozeznat obrysy různých strojů porůznu rozmístěných v místnosti. Občas jsem zaslechl křik některého z pacientů, ale nedokázal jsem rozpoznat z kterého směru jde. Také nezněl vůbec lidsky, byl o dost hlubší a jakoby zvířecí.

Když jsem začal vidět naprosto čistě, napadlo mě se podívat na své tělo. To co jsem spatřil, mě donutilo k panickému křiku a následnému probuzení uprostřed noci. Tělo, které jsem viděl, nebylo vůbec lidské. Z hlavy mi vedla asi 1 metr dlouhá trubice, která nahrazovala krk, napojená na zvláštní krunýř tvaru válce. Tento válec měl kruhovou dutinu v místě, odkud vycházel krk a asi v půlce délky vylézaly kolem dokola ze 4 dutin ven další trubice, podobné krku, zakončené kruhem s přísavkami. Ze spodu válce vylézala ven jakási rosolovitá hmota a celé toto ohyzdné tělo neustále měnilo barvu. Vzbudil jsem se s křikem a celý zpocený a odmítl jsem jít znovu spát. Kéž by toto byl poslední sen, který se mi zdál.

Další noc, i přes mou snahu, mě spánek nakonec přemohl a já se opět probral v onom ohyzdném těle. Tentokrát jsem byl ale klidný, musel jsem dostat nějaký uklidňující přípravek. U mého lůžka stála postava stejná jako já, ale měla jenom šedou barvu a já jsem mohl spatřit jak asi vypadá moje hlava. Měla tvar jehlanu namířený špicí dolu, ale špice plynule přecházela v krk. Na temeni hlavy byl další krunýř tvaru kruhu a kolem dokola z hlavy vylézaly 4 malé trubičky zakončené bulvami bez víček. Celé tělo měřilo asi 5 metrů na výšku a 1,5 metru na šířku a mně ihned došlo, proč je tato místnost, a pravděpodobně i všechny ostatní, tak obrovská. Postava u mého lůžka měla jednu z končetin napojenou do jakéhosi přístroje, ze kterého vycházela řeč v mém jazyce, oznamující mi základní informace o tom, proč jsem tu.

Zjistil jsem, že nejsem na Zemi, ale na planetě zvané Ag'chor nacházející se mimo naší galaxii. Má mysl je propojena s tímto tělem za účelem výzkumu a vědění a ke spojení dochází vždy, když mé normální tělo spí. Byl jsem informován, že se bytosti obývající tuto planetu dorozumívají pomocí hlubokých zvuků vycházejících z dlouhého krku, které vznikají rozvibrováním zvláštního orgánu, ale jelikož tento orgán zatím neumím správně ovládat, budu komunikovat přes zařízení podobné tomu, které mi právě překládalo tyto informace. Můj hlavní účel zde je takový, že mi budou pokládány dotazy na mojí rasu, naše vědění, zákony fyziky na naší planetě a na organismy jí obývající, na historii naší planety a druhu a pokud budu spolupracovat, na oplátku mi bude svěřeno veškeré vědění o této rase a planetě. Ale nejprve jsem se musel naučit používat toto nové tělo.

Z nenadání jsem se vzbudil ve své posteli za bílého dne, zalitý potem, ale překvapivě klidný. Ten den jsem si začal poznamenávat vše, co jsem se dozvěděl ve snech, od prvních zrakových vjemů až po důležité informace, které mi byly svěřeny. Celý zbytek dne jsem uvažoval co se se mnou bude dít dál a psychicky jsem se připravoval na další blízká setkání s onou prapodivnou rasou.

Když mé lidské tělo propadlo spánku, mé mimozemské tělo se probralo. Opět u mě stála ona bytost s překládacím strojem a bylo mi sděleno, že mám začít používat pohybové ústrojí. Toto ústrojí tvořil onen rosol vycházející ze spodní části krunýře. Jak mi bylo názorně předvedeno, pohyb spočíval ve stahování a povolování svalstva, díky čemuž vznikal posun. Nejprve jsem na lůžku zkusil zatínat a povolovat svaly v rosolu a když se zdálo, že jsem schopen se postavit a volně se pohybovat, s pomocí mého dozorce jsem se postavil a začal se posunovat. Zanedlouho jsem byl schopen bezproblémového pohybu a můj opatrovník mě odvedl pryč z této lůžky naplněné místnosti do mého osobního pokoje. Nemýlil jsem se, když jsem si myslel, že i všechny ostatní místnosti budou obrovské. Chodby bez oken měly 10 metrů vysoký strop a byly 5 metrů široké. Můj pokoj měl stejně vysoký strop, avšak měl tvar pravidelného osmiúhelníku o délce strany 6 metrů. Byl vybaven podobným lůžkem, jako bylo mé první. Dále spoustou různých přístrojů k mně neznámým účelům, zvláštním vysokým kulatým stolem s několika zvláštně tvarovanými židlemi a něčím co mohli být police. Světlo zde zajišťovala, stejně jako ve všech ostatních prostorách, zvláštní modrá tekutina v průhledné nádobě visící ze stropu. Bylo mi sděleno, že se zde bude odehrávat mé veškeré bytí, dokud nenastane čas, kdy mi budou poskytovány informace o této planetě.

Dozvěděl jsem se, že vždy když toto tělo upadne do spánku, mé lidské tělo se probere a naopak. Tudíž jsem měl své návštěvy vždy končit na nachystaném lůžku a protože se čas mé návštěvy blížil konci, ihned jsem se na něj dopravil. Probral jsem se ve stejnou dobu jako předchozí den, ale necítil jsem se vůbec odpočinutý. Bylo zvláštní opět chodit po svých nohách a plně ovládat celé tělo, ale musel jsem se opět připravit na nácvik schopností svého druhého těla.

Ten den jsem šel spát dřív, abych mohl co nejvíc času strávit v druhém těle. Bylo velmi zvrácené, že jsem se nemohl dočkat pokračování poznávání mé druhé tělesné schránky. Po probuzení na Ag'choru mi bylo sděleno, že se dnes naučím co nejlépe používat své trubicovité končetiny zakončené soustavami přísavek. Můj obvyklý dozorce mi řekl, že pouze 2 končetiny slouží ke hmatu a 2 zbylé k jiným úkonům, jako třeba k dýchání, rozmnožování, příjmu potravy, cítění a k dalším několika nadlidským smyslům. Má mysl zatím nebyla schopna chápat všechny smysly, tudíž jsem se dnes soustředil pouze na hmat. K učení jsem používal některé ze strojů v mém pokoji. Nejprve jsem si je ohmatal a poté jsem je zkoušel ovládat, díky čemuž jsem se naučil používat překládací stroj. Při zkoumání dalších strojů jsem se svého dozoru ptal na základní dotazy, jako třeba proč nepotřebuji přijímat potravu. Prý je mé tělo v době mé nepřítomnosti napojeno na přístroj s umělou výživou a proto v bdělém stavu nemám potřebu jíst ani pít. Dále mě zajímalo proč tělo neustále mění barvy a proč dozorcovo tělo ne. Tato rasa je vybavena jakýmsi maskovacím reflexem v podobě změny barev těla podle prostředí, jako chameleoni na zemi. Já tento reflex neumím používat a proto neustále měním barvy. Jelikož se zdálo, že hmat již dobře ovládám, dozorce mě naučil maskovací reflex používat. Neustálá změna barev byla velice protivná a odváděla od pozornosti. Nakonec mé tělo zůstalo v šedé barvě, jako tělo dozorce.

Čas plynul a nastal konec mé návštěvy. Odebral jsem se na lůžko a probudil jsem se ve své posteli na Zemi. Takto probíhal následující měsíc a já jsem byl nakonec schopen naprosto ovládat mimozemské tělo a to včetně řeči pro toto tělo přirozené. Jednou mi bylo řečeno, abych začal shromažďovat informace o Zemi a organismech jí obývajících a připravil se na podání těchto informací tazatelům a pisatelům na Ag'choru. Hned další noc jsem se sešel s mým dozorcem a třemi dalšími individui. Dva z nich mi kladli dotazy a třetí zapisoval mé odpovědi do stroje velikosti stolního počítače na Zemi, na který byla napojena jeho končetina. Všechny stroje se takto ovládaly. Dostával jsem jednoduché dotazy ohledně stáří Země a lidstva, o našem chemickém složení a chápání světa a zákonech fyziky a matematiky. Takto pokračovalo mé bytí několik dalších měsíců, dokud jsem neřekl vše, co lidstvo ví.

Mé výpovědi musely být shledány za užitečné, protože mi bylo nabídnuto poznání tohoto světa. Byl jsem za to rád a nabídku jsem přijal. Nejprve mi bylo řečeno jak funguje toto tělo a přenos mé mysli. Zjistil jsem že tělo bylo vytvořeno uměle za účelem přenášení mysli a proto jsem v prvních snech cítil bolesti. Na těle probíhaly všelijaké úpravy aby bylo plně funkční. V mozku má jakýsi malý stroj, který je napojen na mou mysl a vždy, když mé lidské tělo usne, automaticky ji přenese sem. Toto tělo se také dá složit do válce tak, že se všechny končetiny a rosol pro pohyb stáhnout co nejvíc ke krunýři a že i krunýř je schopen měnit barvy. Tyto bytosti jsou nepochybně o hodně vyspělejší než lidé, ale i tak mají své nepřátele, před kterými se musejí bránit. Jejich stroje jim dovolovaly nemít písmo, protože fungují na přenosu myšlenek jednou z končetin. I stroje na zaznamenávání informací ukládají myšlenky a při zpětném využití je přenášejí do těla ovládajícího. Když tyto bytosti došly ve svém bytí do bodu, kdy věděly vše o historii jejich planety a rasy, začaly shromažďovat informace ze všech koutů vesmíru. Místo toho, aby opouštěly planetu a riskovaly životy v cizích světech, vytvořily tato prázdná těla a stroje na přenášení myslí.

Těla těchto tajemných tvorů mají naprosto úžasné schopnosti. Například se všechny končetiny dají přitáhnout ke krunýři a tělo tak vytvoří nedobytnou schránku a spolu s maskováním je téměř nezpozorovatelné. Tyto vlastnosti jsou velmi důležité při sběru nerostů a potravy mimo města, protože v divočině žijí velmi nebezpeční živočichové proti kterým nemají žádné zbraně. Dále je velmi zajímavá rozmnožovací soustava. Tato rasa neudržuje trvalé vztahy a rozmnožování probíhá nepohlavně a pomocí výtrusů, které se usadí v zemi a postupně rostou, dokud není organismus plně vyvinutý. Takto narození druhové jsou přesnými klony svého rodiče a protože tyto bytosti žijí velmi dlouho, v průměru 500 pozemských let, trousí až na konci svého života. Potravu přijímají pomocí otvoru v jedné z končetin. Potrava je pouze tekutá a obsahuje veškeré živiny. Připravuje se v obrovských strojích, kam se dají veškeré nasbírané plody a následně se rozdrtí a rozmixují. Tato směs zůstává ve velkých nádobách ve společných prostorách a z každé z nádob vede několik hadic, které se dají napojit na onen ''ústní'' otvor. Veškerou část potravy stráví a rozloží, tudíž nepotřebují vylučovat. Vzhledem k tomu, že nejsem biolog ani vědec, ostatní schopnosti a smysli jsem nechápal. Spokojil jsem se s tvrzením, že je tato rasa opravdu dokonalejší než lidé.

Když mi bylo sděleno vše o mém těle, přišla řada na prohlídku světa a jeho vysvětlení. Můj pokoj, jak jsem zjistil, byl velmi hluboko v podzemí obrovské budovy, která by na Zemi sloužila jako nemocnice. Probíhají v ní veškeré testy na organismech, léčby, převtělování, tvoření nových těl, rozmnožování a slouží jako obydlí převtěleným myslím. Rozlohou byla vskutku obrovská, žádná z pozemských budov se jí rozměry nemohla rovnat a materiál ze kterého byla postavena je prý nám neznámá hornina s vlastnostmi dřeva. Veškeré budovy a hranice měst jsou postaveny z tohoto materiálu a vše je přizpůsobeno tvarem a vybavením potřebám těchto organismů. Žádná z budov neměla okna a dveře tvořily pouze průchody ve zdech. Geometrie budov a celých měst je naprosto nepopsatelná, pochybuji že by jí pochopili i nejlepší matematici země. Dopravu po městech zajišťují dlouhé vozy připojené na tělo obrovských, nesmírně silných a rychlých tvorů vypadajících jako slon bez uší a chobotu a s krokodýlí tlamou. Bylo mi sděleno, že tito tvorové mají nejblíže k pozemským dinosaurům. Dopravu mezi městy zajišťují teleporty a každé město je samostatné. Po celé planetě převládá společné vlastnictví, veškerý majetek je všech a vše je dostupné pro každého. V žádném z měst není vláda, ale na každém rozhodnutí se podílí lid. Města jsou mezi sebou přátelská, ale každé má své zástupce pro celoplanetární rozhodování, na kterém se každé město podílí.

Chtěl jsem se podívat mimo město, ale nebylo mi to dovoleno. Prý je to velmi nebezpečné a ven chodí jen sběrači a těžaři. Místo toho jsem se napojil na stroj, ve kterém jsou zaznamenány informace o živočiších, rostlinách a popisy prostředí. Do mé mysli proudily obrazy naprosto úžasných tvorů, které ani nedokáži popsat. Rostliny byli překrásné a oplývaly všemi možnými i nemožnými barvami. Chtěl jsem aspoň některé organismy vidět naživo, ale ve městech rostliny nejsou a jediní živočichové jsou ti, které jsem již viděl jako dopravní prostředek. Byl jsem tím velmi zklamaný, ale nemohl jsem nic udělat.

Za dobu, kdy jsem se seznamoval s tímto světem, jsem se velmi spřátelil s mým dozorcem a jednou, když jsem se chystal ukončit návštěvu, mi sdělil, že mi brzo bude nabídnuto trvalé přesunutí do tohoto těla. Varoval mě, abych tuto nabídku odmítl. Prý kdysi také býval člověk, žil v 16. století. Ale jeho život se blíží konci a převtěleným není dovoleno rozmnožování a proto potřebují nového zástupce lidské rasy. Od každé jim známé rasy mají jednoho převtěleného a díky strojům v mozku je dokáží absolutně ovládat. Slouží tu pouze jako sluhové na kterých se dělají příšerné bolestivé pokusy. Tělo je sice vydrží, ale mysl každé rasy bolest vnímá jako by trpělo jejich vlastní tělo. A když se blíží smrt těla, slouží jako průvodci pro nového zástupce své původní rasy. Byl jsem tak vyděšený, že jsem ztratil vědomí a s křikem jsem se probral ve svém lidském těle. Můj uvězněný druh měl ale pravdu. Za pár nocí mi bylo nabídnuto trvalé převtělení. Vzal jsem si pár nerušených dní na rozmyšlenou, ale bojím se, že když odmítnu, převtělí mě bez mé vůle. Tyto dočasné přenosy zahájili bez mého vědomí, tak proč by mě nemohli natrvalo převtělit proti mé vůli? Proto píši tyto řádky. Potřebuji pomoc. Za pár dní nastane poslední přenos, při kterém mám sdělit své rozhodnutí. To bude můj konec.
Publikoval(a): davidziak, 17.5.2016
Přečteno (58x)
Tipy (2) ... dát Tip/SuperTip
Poslední tipující: Polux Troy

Spodek

Stránka generována 16.8.2018 00:24
U nás jste dnes prohlídl(a) 1 stránek.
roboti