Anotace: Myslím, že všichni četli knihu Babička. Mě dosti inspirovala, tak jsem se pokusila popsat tu svou.

Dříve vlasy černé, dnes již šedivý.
Mozaikové oči, modré, hnědé až do žluta, ale nejvíce zelené.
Tmavé husté obočí, avšak krásné - není srostlé...
Krásné ani velké ani malé růžovo-červené rty, ach...
Jak po ní kluci šíleli.
Nejprve dceru, poté syna, oba mají skvělou povahu.
Ale manžel... Že prý mu umřel syn jakého tolik měl rád.
A dvě bývalé manželky, že mají býti nemocné a se třetí si nerozuměl.
Tahle mu dala barák, děti i spoustu zvířat.
To ona však nic netušící mu věřila, ale dětí, těch on si nevšímal,
všechny kočky, ryby, žáby... Všechny zvířata zabíjel.
Jen psa nechal. Jednou pustil plyn, ona si toho všimla,
on tvrdil že jest to jen omyl, že zapomněl, tomu nevěřím dosud.
Konečně! Po 18 letech, konečně se rozvedly.
To jen ona se o děti starala. Ale jen kvůli jemu se musela odstěhovat z vesnice do města.
Syn má nyní 4 děti, dva krát se vdal. Dcera má dvojčata, holčičky.
Dosud se všichni scházíme, krom jeho a vše jen kvůli naší Babičce.

Publikoval(a): Nulla, 7.11.2013