POVÍDKY Z CEST
POVÍDKY Z CEST
Anotace: 27 km cesty ze Sloupu na Macochu s pokračováním do Blanska. Teplota -3 stupně.
Je krásné ráno a těšíme se na plánovaný výlet.
Máme před sebou 27 km cesty ze Sloupu na Macochu s pokračováním do Blanska. Teplota -3 stupně.
Nálada skvělá, spoustu humoru a ještě více sil.
Vyrážíme v plném tempu.
Tak jak kilometry ubíhají, plní se nám hlavy zážitky a pocity ze zamrzlé krajiny se scenérií plných kouzel přírody.
Jediné co člověk nikdy neví a nezná, je fyzická připravenost v tak náročném počasí.
Co když to každý ví a zná, ale nepočítá s překvapením nebo mimořádnou událostí a ani netuší co mu může taková událost způsobit.
Jsme asi tak 7 km od cíle........ a je to tu.
Špatné boty?
Ne, to není možné.Jeden z našich účastníku výletu, si postěžovává, že s přibývajícím věkem ubývá sil a stává se, že nožičky otékají a nevejdou se do bot.
První dotaz s humorem se okamžitě dostavil. Máš ostříhané nehty? Ha ha vtipe...
Tak nic no, já to myslel dobře.
A kdy se ti to naposledy stalo, že jsi měl pocit z malých bot. Nikdy jsem to tak nějak nevnímal, občas tlačí, ale když jsem takhle často venku beru si dvoje ponožky a tak to může být i tím.
No a jak jsi na tom dnes?
Jak dnes? No normálně.... proč se ptáš?
Jestli máš také dvoje ponožky. No jasně, vždyť mrzne.
Co že ? To si děláš prču ne,...... Ne proč?
Zastav se a sundej si jednu botu. Myslíš, že je to tím? Já nemyslím, sundej botu.
Jakmile byla sundána bota objevil se úsměvný pohled.
Ponožka vytvářela chodidlo o 15 cm delší než je běžná velikost majitele nohy a ten rozdíl materiálu byl shrnut ve špičce.
Prosím tě sundej je a jdeme.
Je neuvěřitelné jak taková maličkost způsobí člověku tolik bolesti.
Nikdy bych nevěřil, že takovou věc člověk nezná.
To prostě nepochopíš...
autor povídky : Jirka Beer
Publikoval(a):
jirkabeer, 27.3.2013