Básně, Povídky, Úvahy, Pohádky, Fejetony, Romány, Reportáže

a

Zklamání

Zklamání

P.O.p.S.i.e.4 Povídky » Smutné

Anotace: Kousek příběhu z mého života... Jsou to takové "psací" začátky tak trochu schovývavosti. Ale určitě komentujte.

Teď. Teď se něco změnilo. Cítím to. Zvedám hlavu k tmavě modré obloze, vzduch se pomalu ochlazuje a temný les jakoby utichl. Všechno je najednou smutnější. Měsíc pláče a já s ním. Nevím co se to semnou děje. Pod obrovským, staletým dubem sedí živá duše. Nespoutaná, a klidná zároveň. Plná pocitů, myšlenek, hněvu, bolesti, lásky, výčitek a omluv, ale žádné odpuštění. Je to moje čtrnáctileté já. Drobná dívka, štíhlá jako proutek, nevýrazný obličej se safírově modrýma očima, který rámují dlouhé, rovné, blond vlasy.
Nechápu Tomáši, proč jsi mi musel takto ublížit. Je to pár dnů co jsme byli na školním výletě v Praze a stačil jeden jediný večer. Leželi jsme spolu na posteli, smáli se a pak se to stalo. Studenou dlaní jsi mě hladil po celém mém nahém těle a mě bylo najednou krásně. Konečně jsem měla pocit, že mě má někdo rád takovou jaká jsem. Jak hořké bylo dnešní zjištění, že šlo pouze o hloupou sázku mezi tebou a mým nejlepším kamarádem. Nepředstavitelně jsem se v tobě spletla a nejenom v tobě.
Moci tak přerušit to ticho kolem a vykřičet si plíce, a utéct někam daleko. Nemohla jsem. Nohy mi ztěžkly a z nepřetržitého pláče mi vyschlo v krku. Vím to, že už nikdy nebudu taková jako doteď. Všechno se musí od základu změnit. Co teď bude? Zítra?! Pozítří?!
Postupně mi začali těžknout víčka, snažila jsem si toho nevšímat, ale nejhorší den v mém dosavadním životě mě natolik unavil, že jsem schoulená do klubíčka z bdění přešla do spánku.
Ráno jsem se probudila do teplého letního dne, celá rozbolavělá ve své posteli. Budík ukazoval něco okolo déváté a mě se z toho teplého hnízdečka nechtělo pryč. Proto jsem se otočila na druhý bok a pomalu jsem začínala znovu usínat. Když v tom najednou vtrhla moje mamka do pokoje a začla mě zahrnovat kupou otázek.
“Co jsi tam včera v noci dělala?”
” Stalo se něco?”
Vůbec jsem neměla náladu ji nic vysvětlovat a tak s hlavou pod peřinou jsem zahuhňala ať okamžitě odejde z mého pokoje, že bych ještě ráda spala, protože mám prázdniny. Což ji samozřejmě rozzuřilo ještě víc.
“Ptám se na něco?”
“Je první den prázdnin, venku svítí sluníčko a ty ho chceš celý prospat?”
“Mamíí nech mě být, nemám náladu a chci ještě spát!” zařvala jsem, protože už jsem toho měla dost!
Mamka se uraženě otočila a odešla dolů, zpátky do kuchyně. Mě to, ale nedalo a tak jsem pomalu vylezla z postele. Na sobě jsem měla včerejší džíny a triko a můj obličej byl napuchlý a celý černý od řasenky. Zjednodušeně - vypadala jsem jako po výbuchu bomby. Odešla jsem do koupelny, všechno ze sebe svlíkla a pustila si na sebe studenou sprchu. Ač jsem se snažila myslelat na něco hezkého pomalu se mi začali vrazet včerejší myšlenky. Připadalo mi jakobych cítila každý dotek, jakobych cítila jeho dech na mém těle... Probíhalo mi to v hlavě pořád a pořád dokola, jako by to bylo prokletí.
Publikoval(a): P.O.p.S.i.e.4, 22.2.2013
Přečteno (387x)
Tipy (0) ... dát Tip/SuperTip

Spodek

Stránka generována 22.11.2024 00:12
U nás jste dnes prohlídl(a) 1 stránek.
roboti