Anotace: pokračování - závěr

Úvodní řeč jeho , nebyla krátká, strachu a obavám trochu jen, maličko, přivřela vrátka. Rada starších počne hbitě hned rokovat , jak Chána země té východní je možno usmlouvat. Ústupky , desátky, drahými dary, či snad se vydati po cestách pomluv , klamu a zrady? To vše se tlumeně sálem neslo a šířilo. K jednotě názoru, shodě to nevedlo , nešlo a nebylo. Hrabě jen naslouchal šumu a vádě. Vzpomínal zasněně časů těch minulých , míru a shody,kdy žili tu pospolu v jednotě, vládci , klany i rody.
Mžiknutím oka jak by se probudil, povstal a rázně tím myšlenky na časy minulé , poklidné, násilně zapudil. Hlasem pevným a zvučným, ukončil vády. Řkouce k ztichlému sálu. " Vždyť ještě snad nepozbyl jsem zde, dlouhé své vlády. Nutno jednat rádci moji věrní, poučení vezměte si z historie, buďte tak malověrní. David s Goliášem ať jsou vám zářným svým příkladem. My nepříteli loupežnému , pasti nakladem. Využijme chytře hloupou nadutost , pýchu , co předchází vždy pád.
Vždyť i Goliáš , ten namyšlený, mocný obr, rukou malou Davidovou , rázem k zemi pat. Vyšleme posli na obě strany. O pomoc, přátele, sousedy naše, skromně by žádali. Nepřítel, že hodlá plenit naši zemi s ozbrojenci všemi. Hnedle už bude před hranicí naší stát. Ať Chán i bratránek náš milý, sperou se o přetučnou kost. Bojem tím , však vysílí se a budou mít zlost. Na sebe i na druhé, válka pak i chamtivost, ostruhy i sil svých , rázem pozbude. Nebudou už potom míti chuti pranic, pouštět se dál do nových výbojů i dalších rvanic. Unaveni bojem budou se pak tvářit jako naši ochránci a chvilku snad i žíti budou na panstvích těch rozlehlých, coby hodní beránci."
Poslové hned rozjeli se v obě strany , doufajíce v chytrost svého pána. Všichni na okolí ba i v zámku modlili se , ať ve zdraví , živi , dočkají se i příštího rána. Stalo se jak hrabě předpokládal, utichla řež v dáli. Co však nevěděli , jak tam meče v boji zkřížily se , zda hlavu nesetnuli bratránkovi , nebo Chánu - králi.

Na bojišti zatím v této době , třesk mečů, praskot štítů, divoký řev, řinkot boje. Hluk bitvy strašlivé jež ozývá se do dáli. Tam vojevůdce hrozivý, hlavu srazil, nedobrému Chánu - králi. Leč Chán ten nezraněn a živí, zbaběle a lstivě z boje utíká, neb v čelo hord svých ukrutných a divých, poslal dvojníka. Při útěku překotném v očích jeho blesky zloby , strachu mísí se.
Nová lest a zrada v mysli jeho proradné už rodí se....

Drahé děti, babičky i dámy, páni. Tady příběh náš už končí. Pohádkář i vypravěč s úklonou se loučí. Děj i život pokračuje dál, vždyť žije lstivý Chán i moudrý král. Však příběh ten ,jak vědí mnozí, života už znalí, není ku oddechu ani pro zasmání, nejsme přeci malí.
.....Avšak , když k dobrému vše obrátí se. Jak v pohádkách tak často vypráví se. Budou všichni spokojeně žíti až do smrti dál. Chamtivý bratránek, lstivý Chán i moudrý král.
Snad příště v příběhu, opravdu už pohádkovém , dobro zvítězí a bude vládnout dál.

Publikoval(a): Taren, 1.9.2014