Anotace: Některé věci mě štvou, ale je to boj s větrnými mlýny.

Vcházíme do restaurace. „Dobrý den,“ uvedeme se hned u dveří. Dočkáme se odpovědi od servírky a jakéhosi zamumlání od nejbližšího stolu. Při lehké konverzaci u stolu, hlubokomyslnou bychom hlady asi nezvládli, registruji v periferním vidění nové příchozí. Čtyři mladíci něco přes dvacet vcházejí s výrazem ředitele zeměkoule a samozřejmě bez jediného náznaku pozdravu. Po chvilce přichází rodinka. Táta, máma, syn a dcera. Skoro ukázka typické současné rodinky. Vstupují v pořadí táta – dobrý den, syn – ticho, máma – dobrý den, dcera – ticho. Tady už si začínám uvědomovat generační problém. Zřejmě se budeme muset přizpůsobit nové době a mladé generaci. Ta už je přeci zvyklá, že nic není zadarmo. A tak možná „dobrý den“ – dezert zdarma dle výběru, „děkuji“ – dva knedlíky zdarma navíc, „na shledanou“ – 20 procent sleva na příští návštěvu. Flexibilní systém slev a odměn, to je, zdá se, cesta, kudy na to.
Pokud se mnou nesouhlasíte, nevadí, i přesto vám děkuji za pozornost, přeji dobrý den a nic za to nechci.

Publikoval(a): Bíbí Ája, 15.4.2017