Anotace: Jen tak ... pro radost.

Dřevo laská a pak hladí,
však on si s tím zas poradí,
pěkný špalík, to chce cit,
ogara z něj vytvořit.

Na oči si brýle dává,
špalík dřeva potěžkává,
v duchu vidí všechno už,
do rukou si bere nůž.

Jeho ruce, samá vráska,
trochu ztvrdlé, mozol praská,
řeže šikmo, řeže rovně,
nůž však drží stále pevně.

Špalík v ruce přetváří,
nové dílo vytváří,
ogar se z něj vynořuje,
ještě nohy potřebuje.

Řezbář si i pobrukuje,
když své dílo dokončuje,
ještě vrásku do tváře,
tvoří ruce řezbáře.

Publikoval(a): děda včela, 27.7.2012