Řeč stromů
Řeč stromů
Nad
mojí hlavou nebezpečně
nahlas šumí koruny stromů
zpívajíce chmurné tóniny odsouzenců na smrt
tklivě usedavé
avšak s trochou naděje
že nebude to dlouhé
...
listí padá na zem
...
vrácená korespondence milenek
plná slz a horečného zklamání
tisíce zchladlých klínů
konkubín nebo jen obyčejných markytánek
zaschlý inkoust v kalamářích
černé duše
a stružky na tvářích po slzách
Vše jednou pomine
díra se zašije
aby nová se mohla udělat
Publikoval(a):
Rezavá plechovka, 15.7.2012