Anotace: ...

Zimomřivý břečťan pne se majestátně
po ladných křivkách nízkého altánu,
tam střípky svojí lásky tak bázlivé
vkládala jsem do knih hned po ránu...

Stránkami nějak voňavě žloutnoucími
už rozechvělé mé prsty listovaly,
a dopisy pečlivě schované za ňadry
vlastní své rány teplem spravovaly...

Mystické přístřeší v rudých ibišcích,
výboji rozvášněných společných dní,
vpíjelo se do vyprahle žíznivé půdy
o níž duše naše horečné dodnes sní...

Zachmuřené šansony provzdušněných sfér
clonou klenby nebes a oblouků v révoví,
který dotek rtů jen zlehoučka broskových
krutostem vnějšího světa nikdy nepoví...

Publikoval(a): Lugilla, 11.7.2012