DO PLANÝCH TŘEŠNÍ - JITCE
DO PLANÝCH TŘEŠNÍ - JITCE
Anotace: I tato báseň byla psána u ruiny hradu Hilgartsberg, v kemenné pastoušce bez vody a elektřiny. Ale napsal jsem tam několik sbírek. Vůbec toho nelituji, že jsem tak prostě žil.
Přišla jsi v květnu,
byl větrný, byl rozesmátý,
byl studený.
Pak přišel odjezd a den pátý,
tys mi zas odjela.
Mé plané třešně odkvetly
v mé zahrádce na horském sedle.
Básně ti píšu do větru,
co bydlí hnedka vedle.
Teď se mi po tobě zastesklo,
tak končím ty své řádky,
tvá tvář mi mizí jak ve vodě sklo.
Dívám se do zahrádky,
a náhle jsem zatoužil po tobě.
Možná jsi už v jiné podobě,
nepatříš mezi mé zmatky.
Tvář zakrývám si rouškou,
je smutno nad pastouškou.
Publikoval(a):
jang-tse, 22.6.2012