Anotace: Báseň byla napsána dne 5 dubna 1999 - pro lásku z mládí, na kterou člověk nezapomíná celý život - dokud nepotká novou.

Dnes smutek zas si sedl do sedla,
a celého mne - řekl - osedlá.
Tak po dnech smíchu následuje stesk,
víš, lásko ? Přišlas jako blesk a jako blesk
jsi tehdy odešla - ke všem čertům.
Dlouho pak muž nerozumí slzám,
nerozumí žertům. Vždyť oba její
sourozenci, pláč a smích odešli mu také,
jak zdá se, - do nenávratna.
Jen směnku mu tu nechali.
Kdykoli je splatná, kdykoli stesk
jak se mu zamane, si sedne do sedla.
A jména vlastně nemá, nemá rodný list.
Večery husté jsou a rána rozbředlá.
Snad pochopíš jen ty, až řádky budeš číst,
a čišet bude smutek z nich, jak na podzim
vítr ze zavřených oken čiší a meluzíny
v komíně a vítr, vítr v korunách stromů skučí.
To starý básník mladou lásku drží v náručí.
Zda být či nebýt milován ? To je oč tu běží.
Vždyť jemu je to putna, zda někdo jej má rád !
Tam otázky se nehrnou. Jen zda směl milovat,
či vyhozen byl ze sedla.
A tak smutek jej pak osedlá.
Až ty se lásko jednou budeš sama sebe ptát,
proč tobě slané ovoce z očí náhle padá do klína,
a právě v čas nečasů, kdy nesměl milovat,
to ten starý básník courá se a vzpomíná . . .

Publikoval(a): jang-tse, 16.6.2012