Anotace: Teorie lásky a času ? Kromě Shakespeara, který se o ní zmínil dvěma rými v jeho Sonetech, se s ní nikdo dosud nezabýval. Teorie relativity tehdy také nebyla známa. Tato báseň se jí, myslím, dotýká, - teorie relativity času v lásce.

Čas není - posmutnělý hlase. . .¨
Čas někdy sám utápí se v čase,
čas někdy sám po sobě sekne kosou,
čas nohy bosé zas nechá brouzdat se rosou.
Člověk je dítě zas,
a je jen ráno - není čas,
a večer měsíc, jeho jas
stříbrným dechem lesy rozezní.
Nad hlavou vzešlo Boží město hvězd,
pod ním si sněžné sovy svůj daly sjezd.

Jsou noci, které se rozední,
a do dnů potom tiše zní.
A bosé nohy - krůček za krůčkem
brodí se bezstarostně čistým potůčkem,
a taje smutků všechen sníh,
led srdcí tiše praská v nich.
Neslyšíš, lásko ?
Střechýlů rozeznění
do kterých slunce půlnoční
vrhá stín ?
Vždyť dávno víš, že čas není,
když za ruku tě vzala láska zas. . .

Wiliam Shakespeare napsal v jednom sonetu, že čas strávený s milovanou ubíhá mílovými kroky. Když na ni člověk čeká, je každá vteřina dlouhá jak hodina. To je teorie relativity času lásky.

Publikoval(a): jang-tse, 12.6.2012