Anotace: Jen tak ... pro radost.

Není sekáš, jako sekáč,
ale s kosou to je sekáč.
Pěkné šaty, hůlka, knírek,
to je „sekáč“ – jen frajírek.

Večer kosu naklepává,
s kuropěním ráno vstává,
trávu seče s ranní rosou,
ohání se ostrou kosou.

Seče rázně, pozor dává,
hnízda zvěře vynechává,
občas také posečká,
by nesekl zajíčka.

Ranní opar se též mění,
když přichází rozednění,
příroda se procitá,
ranní čas mu odčítá.

Také jsme tak chodívali,
louky s otcem kosívali,
maminka to rozhodila,
aby seno usušila.

Sklizeň sena, byla dřina,
rolníka to otročina.
Dobře sklidit – je umění,
zvířatům toť je krmení.

Dnes už louky sekávají,
různé stroje – mašiny.
To je dobře, že dnes seno,
už se sklízí bez dřiny.

Publikoval(a): děda včela, 12.6.2012