Anotace: ........

Okamžik osudu skutečnosti mou se stal,
do nekonečné temnoty mysl má se potopila,
chvíle stačila vše byla ona oč sem stál a zač sem bojoval mi naději touhu víru myšlenku bez soucitu pár písmeny vzal.

Mozek puká oči v slzách brečí,
Hlava upadá propadám se život je v křeči
Život přestal jít zastavil se kudy? a kam?za tebou za tvojí duši a city jít?

Jsi prostě Jsi Rozumiš?
celým mým životem a jeho světem
nejneodotelnější panenkou-ženou v mé náruči
vzdálila ses stále víc a víc života mého film jenž si ty se už dávno netočí.
Nespavost má nemá konce kvuli tě
Utrpení síli a síli nikdy to nezkončí

Vstupuju do ticha uprostřed závratí
ač zapomenout se snažiš co bylo v ně nás už nikdy se neztratí
řeklas trpce cos chtěl to máš

Ztracím se viditelnost ztroskotané duše se bliží přichazí Je Tu
Je to samota dnů,Je to zahrada beze snů
Je to březový háj,Je to borový les,Je to hluboký vřes
Jako dým závojů milovat víc nikdo tě už nebude už navždy jen já chlapec říkajic si třesk.

Publikoval(a): Píškotek94, 11.6.2012