Anotace: Co bych více dodala - zamilovala jsem si Jiřího Wolkera! :-)

Básníkovi

Ó, jak chtěla bych vás poznat, milý básníku,
celou noc, já četla jsem si vaši básnickou sbírku.
Můj obdiv je teď navždy na vaší straně,
kéž byste nyní mohl vidět moje otevřené dlaně.
Ó, já vážně chtěla bych vás poznat,
ani nevíte – tento můj stav nejde skutečně popsat!
Škoda, že jste odešel tak brzy,
už se nikdy nedozvíte, jak moc mě to mrzí.
Sic jste zemřel mlád, 24 let,
ale ve mně budete žít dál,
to troufám si tvrdit svorně teď.
Z vašich textů já mohu lépe poznat
dobu, v níž jste žil a pobýval,
mohu se také domnívat, co jste zrovna cítil,
prožíval, snad i to, že jste lidi velmi miloval!
Ráda bych vás poznala, byla by mi čest,
avšak nyní musím já zatnout pěst….
Myslím právě na to, v co vy jste věřil a doufal,
jenže ten váš komunistický ideál – zklamal!
Nechci ale říkat vám, jaké věci nehezké se udály,
protože oči vaše by zřejmě plakaly.
Mně se líbíte jedině vy - jako autor, básník, literát,
líbíte se mi jako bojovník,
jenž boj do poslední vteřiny nevzdával!
Miluji vaše milostné texty, jež jsou skutečné,
znějí krásně, třebaže jsou i dosti smutečné….
Ale vidíte to sám – jsou věčné!
Vy, prožil jste si i své těžké hodiny,
zajisté jste také někdy narazil na kdejaké zlosyny,
viděl jste bohužel také, jak umírají lidé….
Přesto, stále se mi líbí vaše texty, jež jsou dobové,
prosím vás nyní,
nezlobte se na mě za to, co teď prohlásím nepříliš skromně,
ale zdá se mi vážně, jako kdyby verše vaše byly psány i za mě.
Totiž, myslím si upřímně, že doba se příliš nezměnila,
znovu zde máme dusné politické klima,
lidé nejsou příliš šťastní,
byť kdekdo tu vysoké statky vlastní,
avšak já věřím raději lidem prostým!
Když je mi úzko, čtu si básně vaše,
jež mi znovu dávají sílu, navracejí zpět ztracenou víru,
přemýšlím o světě, o sobě….
Směla bych se vás zeptat ještě,
jak vy nynější situaci odtamtud shora vidíte?
Snad, že brzy dáte mi znamení,
anebo všem lidem, kteří jsou již znavení.
Díky vám, díky za všechny básně,
jež sepsal jste s velikým citem,
v době, kdy vám třeba i nebylo hej!
Klaním se před vámi, jste básníkem mého srdce,
vaše texty dotkly se mě snad příliš hluboce….

Publikoval(a): Kateřina Svobodová, 10.6.2012