Anotace: " Z tisíců jarních květů, uzrává sotva jeden k podzimnímu plodu, a z tisíce objetí lásky dozrává sotva jedno k vnitřnímu, hlubokému a uspokojícímu přátelství." Johann Heinrich Pestalozzi

Ryzí láska je vždy obapolná,
ke všemu ochotná, se vším svolná,
když je tak říkajíc :
" Brácha na mne, já na bráchu."
Jinak je na zeď jen házení hrachu.

A také náročná je víc než král,
protože hledá Svatý Grál,
který Bůh vložil do srdce člověku
od počátku času až do věků,

trvalé štěstí, na něž sotva někdi věří.
Láiska však postává stále u těchto dveří,
a když se této cesty vzdá, zralá láska není.
Láska je také často jak prorok prozřetelná,

a neposlouchá-li žena milujícího muže,
je jak meč ostrá, jak zbraň střelná,
a ač srdce jí krvácí, jinak jednat nemůže
jak kat krutý, ač nevinný, neboť má své pány.

Tak také láska způsobuje bolestné rány,
a stahuje se jak hlemýžď do ulity,
s domečkem naprasklýum od úderů jejích.
A pláč jí zbyde pro oči, ve kterých byl
včera ještě smích.

Ač nenáročná, vzrůstají v ní nároky nové,
protože cesa je k největšímu Božímu daru,
a žije v každém Jeho vezdejším slově.
které z úst milujícího slyší.
A nemůže-li, umírá v suchopáru.

Také to čteme v bibli a nechápeme :

"Padlo.li zrno na půdu kamenitou,
umírá ihned a nevydá žádné plody.
Padne-li mezi koukol, nevydrží,
neboť ji horší neúspěch prvý.
Jen v půdě úrodném najde své místo,
a zraje do úrody."

Publikoval(a): jang-tse, 9.6.2012