Anotace: Držím palce. :-)

Jen vytrvat

Chtělo se mi brečet,
chtělo se mi smát,
chtělo se mi svět roztrhat.
Nikdy víc nemluvit s lidmi,
neříkat víc,
když nikdo tu nechápe nic.
V tom ale, jakoby se otevřelo nebe,
na rameno mé
posadil se krásný motýl.
Jak hloupé,
ale já ještě teď slyším,
jak mi potichu do ucha zašeptal:
Drž se!
Nebeská díra opět zacelila se
a já, znovu, po delší době usmála se.
Motýlek však po čase uletěl
a s ním i má naděje a důvod k radosti,
svět zas šel mi k nelibosti.
Ptala jsem se sama sebe,
zda baví mě ještě žít na takovém místě.
Mé city nebyly naplňovány
a smysl života – zkrátka jaksi chyběl.
V tom znovu otevřelo se mi nebe,
náhle, přišel magický okamžik.
Oči.
Ne božské,
jen opravdu hodného Člověka.
Ten mi šeptl potichu do ucha:
Vytrvej!
Měl pravdu.
Tohle je můj život,
můj svět a já jsem v něm jeden květ.
Patřím jedině sem,
k mnoha dalším květům.
Avšak jsem to já - jednou už taková.
Já se tomu víckrát již nepoddám.
Proto, když zrovna nebude ti hej,
tak určitě vyčkej!
Lépe nebude ti hned.
Ty však nenech se odradit,
nedovol si sebe ztratit.
Jen chvíli vytrvat,
nadechnout se
a pak hrdě vstát!

Publikoval(a): Kateřina Svobodová, 8.6.2012