Anotace: Pořád, ale opravdu pořád někam spěcháme.... ale proč?

hodiny odbíjí … čas
tak splašeně

kdosi schovaný v nás
tváří se zděšeně

ten pravidelný zvuk
přivádí k šílenství

včera jsi byl malý kluk
žil jsi si své dětství

dospělost se přiřítila
nestačil ses divit

její moc tě omráčila
čas chtěl by jsi chytit

stačilo pár úderů
na kostelní věži

snad se jednou doberu
proč tak rychle běží

hodiny odbíjí čas
rychlostí blesku

kdosi schovaný v nás
je plný stesku

nezastaví to spřežení
s dny, měsíci a roky

je to jako vězení
spoutaní jsme na věky

kdo určil délku minuty
nedal nám na vybranou

ohradil nás ploty
hrajeme hru předem prohranou

a už zase musíme jít
tik tak tik

Publikoval(a): Martina Primová, 6.6.2012