Anotace: Už nemohu zůstat, není vážně síla, bolí to, moc to bolí, znám Tvé tělo, tvoje slova, Tvůj názor, Tvá přání, touhy... co přeješ si v životě nejvíc atd. Nezlob se na mě, prosím...já vím, že ji už tak strašně dávno nemiluješ, ona však myslí si mylně své...

ANOTACE:
...lákáš mne zpátky, našimi vrátky, děláš mi to tak moc těžké... nechcu, tak hrozně moc jsem nechtěla... ale... musela jsem jít... Každý den bez TEBE je šedý, jako stín, ten závoj smutku a slz, teď stane se mými šaty.

Mlčky sama sedím a vnímám
jenom plamen vonné svíčky,
se smutkem tiše schovávám
velké slzy bolesti pod víčky…

Fotka od Tebe stále mě hřeje,
dívám se upřeně do Tvých očí,
ale svět se na mě už nesměje,
mé srdce do černé tmy skočí…

Každý den čtu Tvoje esemesky,
že jenom mě nesmírně miluješ,
se mnou, že je Ti víc, než hezky,
že mě nejvíc na světě zbožňuješ…

Beze mě, by sis prý už nedokázal
svůj život a lásku vůbec představit,
však jsi mi to už tisíckrát dokázal,
že pro mě bys i čas dokázal zastavit…

Já ale nechci, aby Ti bylo stále ubližováno,
se zlou ses stále musel denně potýkat,
že na růžích kdosi nemá prostě ustláno,
lživými slovy a podlostmi nechal si vyčítat…

… že miluješ někoho jiného… protože…
…minulost jsou už jen vzpomínky,
které změní se Ti v černé kamínky,
které chtěl bys nejraději hodit do hlubin…


"Říkáš, že ať neztrácím hlavu,
ani něději, že daruješ mi síly,
když zůstanu, spolu to dokážeme,
jenom spolu do všecko zvládneme"



Copyright © 2010 NikitaNikaT. (Liter.cz)
Publikoval(a): NikitaNikaT., 19.5.2010

Publikoval(a): NikitaNikaT., 4.6.2012