Anotace: snad jen...odpuste mi fantazii...

Pokřtím tě vlastním tělem
potopeném ve šňůrách světla;
ze stropu rozehřátá čokoláda
cáká po truhlicích s věnem...

poslepu šátrám ve tvých vlasech
hladím v nich tesknou romantiku
těch maličkatých Eiffelovek...

když mi snímáš opasek...

Se škraboškami v tichou noblesu
svádíme trýznivou touhu Benátek;
a v zápalu propletených jazyků,
voda kape do sprchového závěsu...

kdy už jen zalije exploze citů
to vyprahlé souostroví nudy
a polibky z cukrářské polevy...

odzbrojí ticho anonymních bytů...

Publikoval(a): Lugilla, 1.6.2012