Anotace: " Láska je dar, který čím více se rozdává, tím více má k rozdávání." , četl jsem před lety. Zde je má definice, kterou jsem napsal před týdnem ve verších. Mnohomluvnější, než ta kterou jsem četl před lety, ale nešť ! Je moje vlastní.

Láska se nestará o čas ani o člověka.
Hodí své kostky ať padnou jak padnou.
Láska je jak tajuplná řeka,
do které člověk vstupuje jen zřídka.
Jedenkrát, dvakrát v životě. Je ostražitá hlídka,
však strach nemá, že její květy zvadnou,
a neponesou plody i když nerozkvete.
Láska - i ta - zhrzená - div se světe !
Také ta jedné noci vydá počet ze svých dní,
bolestiplných, zklamaných, v nichž se však rozední
v bohatství jejím, v jejích pokladech.
Láska má jak dítě neznatelný dech
a odhaluje skvosty své, až když dospívá,
když pohromadě má své noty, když se rozzpívá.
Neboj se dívko, mladíku že odešla ti navždy !
To jen ta nepřijatá, kterou snad zná člověk každý,
zanechá lítost v srdci toho, kdo ji nepřijal,
a dary, které nesla s sebou, si nevzal.

Jen jednu výtku mám - pro ženské pokolení.
Zná stovky forem sobectví, co láska nikdy není.
To proto asi ženy déle žijí, aby ve stáří,
viděly ještě lásku u jiných, jak se rozzáří,
proč umírala jim, když se jí kdysi vzdaly,
namísto vzdát se jí, jak tehdy ony muří nohy psaly
po jejích listech bílých nevinných.
Protože láska s námi nikdy nežertuje,
zná jen šťastný smích,
těch dvou, kteří přijali ihned její vzácné věno.
Neslyšíš, jak v tvých kostech chrastí,
stará ženo?
Vždyť mohla být i ve stáří tvé věčné mládí!
To proto pro ženu a muže její čas jinak pádí!

Motto : " Příroda učinila cestu ženy k trvalému štěstí mnohem snadnější než muži. Ale ženám na Západě jim v tom brání jejich přílišné sobectví,"
( Osvícený anglický filozof Paul Brunton, 1898-1983 )

Publikoval(a): jang-tse, 29.5.2012