Anotace: Dílo určené pro chvíle trápení, které člověka mnohdy v životě trápí. Co se týká lásky, tak určitě každého.

Láska v očích světa

Když jsem poprvé spatřil Tvoje oči,
cítil jsem, jak svět se kolem nás točí.

Když jsi byla v mé blízkosti,
dostalo se mi v srdci tolika radosti.
Srdce mi tlouklo víc a víc, však já s tím,
nenadělal nic.

Tvé vlásky však krásně hebké jsou a
v mých dlaních jemně se lnou.

Dva naše ostrovy spojili se v jeden,
kde tajné sny splní se všem lidem.

Ať lidé co kolem jsou, vidí lásku mou,
upřímnou, velkou, nikoli skromnou
a jen tak někomu darovanou.

Už když Tě v dáli spatřím,
a dívám se jen po Tobě, nevnímám
svět kolem sebe, proč by taky?
Chci jen Tebe!


Láska pro Tebe mizí v dáli,
nevšimneš si ji ani v modravé dáli.
Naděje má, rychle zapadá,
stále se mi vzdaluješ,
a do očí mi maluješ,
že mě stále miluješ.















Cesta je let životem
Spojením dvou krásných duší,
člověk v sobě něčehož tuší,
bojí se však o to říct, nemusel by
mu nikdo vyjít vztříc.

Plány naše tvoří život, už od té doby,
co bůh nám dal život.

Cestu svojí každý si tvoří sám,
aniž by věděl co za rohem čeká nás dál.

Podstata budoucnosti, je pouho
pouhý kousek ctnosti.

Cesta je však daleká,
nečeká nás náruč otevřená.
Dosáhnout toho cíle,
není lehké, není totiž chvíle.





Střídání stráží
Čerstvý vánek sveží pocit navnadí,
a tím vzbudí všechny ostatní.
Ti co nám dlouho spali,
do života se opět probudili.

Otevřeli obzor svůj a řekli: „kamaráde,
chvíli stůj“, z hluboka se nadechni,
všechny vůně popiš mi.

Pod námi jak změkla půda,
matka Země se nám probudila,
a na pár dní chod uhlídala.

Ranní rosa, krůpky vláhy, volají
Tě o pomoc.
Paprsek svůj natáhneš, a slzu z rána
si k sobě sebereš.
Slza se nám uronila, přišla na nás
doba sucha.
Dlouho byla tu hvězda největší,
taky čas jí za to vděčí.
Kdo jiný nás také léčí.


Známá z neznáma
Autor nikdy neodhalí komu
píše toto psaní.
Naděje umírá poslední,
a touží alespoň po přečtení.

Co když Právě toto psaní je zrovna
pro Vás, mladá paní?
Odhalil jsem ozvěny ve
Vaší duši, aniž bych u
Vás cokoliv tušil.

Vztahy velké láskyplné,
mnohdy kruté nenávratné.
Zkouší naše životy jak jsme se
doopravdy rozhodli.

Láska a cit je zkouška
životem, a je jen na
nás, koho v srdci si
odnesem.

Pravé srdce její slyšel
jsem opravdu znít, když
přiblížil jsem se k ní zvolna blíž.

Tak blízko až na dotek,
a v ten moment plno
myšlenek.
Byli jsme blíž a blíž, a
pocitů jsem cítil víc a víc.

Cítil jsem mezi námi
záři tepla, a láska
ve mne jenom kvetla.
proto přivřel jsem na chvíli
oči, a přál si, ať to nikdy
neskončí.

Měla a má na mě velkou
moc, poznat její duši,
přál bych si moc.














Od počátku
Rodíme se z čisté lásky, beze
lží a bez nadsázky.
Na svět přicházíme s čistým
štítem, bez vlásků a s
pěkným křikem.











Život v umění

Kousek tuhy, trocha plátna,
ruka její tvoří zázrak.
Její ruka nakreslí vše, zvládla
by i lidské duše.

Na duši však plátno krátké,
vždy nejde kreslit jen to dobré.
Je to talent, je to síla,
nezbývá ji po tom v
srdci díra.

Nepřemýšlí nad starostmi,
když nanáší krásné rysy.
Její cit a očka znalé,
vědí už dopředu,
co jak bude.

Výraz její při tvoření,
jeví úsměv nevídaný,
je na ní poznat,
že se daří.

Chtěl bych zažít býti
v tomto kruhu,

přitom držet v ruce tuhu,
nakreslit svou duhu, a přitom
znát souhru všech pruhů.

Je to talent, je to dar,
kdo ho rozdával,
věděl kam.














Nerozlučné překvapení
Na tu chvíli čekal jsem již mnoho dní,
kdy splní se mi přání poslední.

Když spojili jsme svoje ruce,
a přiblížili jsme se k sobě více,
byl jsem šťastný nepopsaně,
srdce mi tlouklo
více a více.

Cítil jsem se v bezpečí,
když viděl jsem jí do očí.
Leskly se jí barvou krásnou,
jako fialky obklopené
ranní vláhou.
Rty její sladké jsou,
jako růže které
z jara kvetou.

Jsi jako hvězdička jasná, a v mém
srdci zůstaneš vždycky krásná.
Jsem s Tebou,
je mi opravdu krásně,
a nikdy Ti nepřestanu,
psát básně.

Byl bych schopen vzdát
se všeho!
I toho, na čem mi záleželo.
Tebe nechci opustit,
a svoje srdce znova
uzavřít.

Lásko moje, přiznávám,
vždy když večer usínám,
do smutku rychle
upadám, protože Tě u
sebe nevídám.
















Jméno její znamená vše
Krásně směje se,
jako když sen z nebe
snese se.
Vidím, cítím z ní lásku,
zdraví a štěstí jen,
a to svědčí o tom, že
má nádherný den.

Ani tolik není v moři
rybiček, kolik dal
bych Ti v tento moment
hubiček.

Mám vždy radost
když Tě vidím,
že nevím jak říct Ti
veškeré city co k
Tobě cítím.
Nejradši bych je
řekl hned jenž dech
mi říká že není spěch.

Ikdyž teď už skoro spím,
pořád na Tebe myslím.
Myslet budu
celou noc, ve snu třeba,
tak dobrou noc.

Láska není jenom v
tom koukat na sebe
dokud nebudeme moct.
Myslet jde jen rozumem,
chápat jde jen srdcem.

Ani trochu neváhám,
a srdce své celé
ji dávám.

S Tebou, vždy, chci..

Bez Tebe bych nebyl nic,
den ode dne znamenáš
pro mě víc.

Znamenat budeš celou
dobu, a zabránit
chci jakémukoliv
zlomu.

Možná to víš, možná
to nevíš..
ale hodně si toho
zasloužíš.
Tvá přání splnit chci
všechna, protože
chci aby jsi byla co
nejvíce šťastná.

Bez Tebe budu opět
jenom duch, a
ve svém srdci mi
bude kolovat
opět jen vzduch.

Milovat Tě budu
vždy a moc,
a vždy když budeš
potřebovat pomoc.
Jsem, a zůstanu tu
Stále pro Tebe, a pro
každé trápení v
Tobě ukryté, u mě
máš srdce otevřené.






























Mít rád, a bolest k tomu

Věříme i v bolest toho,
komu na někom záleželo.
Věci se mění podle toho,
jak nasloucháme
jeden druhého.

Nejde věčně přehlížet,
jakou bolest může mít
nečekaný účinek.

Je snad něco špatného
mít rád, milovat někoho
jiného?
Proč to musí takhle být,
a snadno tím o přátelství
přijít.

Čas vše léčí to my víme,
jen aby to stihnul do té chvíle.
Mám rád někoho kdo za
to stojí, nechi se schovávat
se strachem, a vycházet
až s čistým vzduchem.


Čekal jsem na tu chvíli pravou,
kdy stane se mou vyvolenou.
Dočkal jsem se, jsem za to rád,
a ke všemu nepotřeboval
jsem ani rad.

Chci s ní zůstat, chci s ní být,
bez ní už bych totiž
nemohl snít.

Nejsem někdo kdo je
špatný, vycházet
se všemi chci dnem i nocí.

Napsal jsem již tisíce
slov, nebýt ní nebylo by
tolik slok. Jedna sloka střídá
druhou, a slova ve mě ukrytá
na svět přichází čistá,
upřímná, a ze srdce zrozená.










Jak je člověk náchylný

Tělo člověka zdravého,
má v sobě vitamínů plno.
Když se bacil objeví, naše
tělo okamžitě ucítí.

Nedá mu to, nedá si říct,
čeká na to kdy skočí, a
nikdo neví nic.

Bacil právě přeskočil,
na své místo krásně se
usadil.
Udělal si pohodlí, ale
pohodlí mu neladí.

Vydal se tedy na cestu,
Dělat v člověku
Neplechu.

Tělíčko už něco cítí, vydá
Signál a k doktorovi míří.
Doktor měří, zkoumá, hledí,
Je však znalý a s bacilem si
Poradí.

Doktůrek si poradil, a tabletku
nasadil.
Při bacilově cestě dál,
Někdo koho nezná
Před ním přistál.

Bacilovi sebral moc, vynesl
ho, a do ouška tělíčka
pošeptal dobrou noc,
ráno nečekej tělíčko
již žádnou nemoc.

















Vrátit, toužit, doufat
Jak jí mám jen říct že
jen o ní sním, a nikoho
jiného v srdci nenosím.

Toužím po ní stále a pořád
budu, budu neustále.
Stojí mi za to, chci s ní
být, nedělit se, být jen s ní.

Splnil bych ji co jí na očích
vidím, a nerad vidím že
žije v trápení. Zaslouží si
lásku, něhu, radost ze života,
vše co si řekne splním ať
bez přemýšlení spím.

Doufám v její rozhodnutí,
co bude našeho života
náplní, konečně se mi
ten dlouho očekávaný sen
splní. Chci být jen s ní, nečekat,
sedět s ní.



Popsal bych stránek tolik,
aby věděla že mi na ni
tolik záleží, tak hodně
až ze mne blázen roste.

Čekat budu na ní, doufat
budu v nás, že obejmeme
se zas.
Do propasti padám, ale já
to nevzdávám, a nahoru se
šplhám.

Přestat pro ni psát nechci, aby
věděla že tyto slova napadají
mě pro ni. Ty však víš,
že já Ti neublížím, nezradím,
v životě bych si to neodpustil.

Záleží však jen na Tobě, ke
komu Tě srdíčko nese.
Za zlé nebudu Ti mít nic,
ale nezapomeň, že v srdci
Tě budu mít pořád víc.






Slova ztrácejí se mi,
chybí motivace, chybíš
mi jako šálečku talířek,
spolu tvoří pár, lásky pár.
láska mezi nimi skončí,
když oddělí se, rozbijí se.


















¨





Chci Tě znát, a stále poznávat

Očekávám od Tebe to, že
chci být tím kdo vyslechne
Tvé problémy, poradí Ti, pohladí
Tě. Chci být ten kdo obejme Tě,
Tvému srdci uleví.
Obracet se ke mně se vším,
protože chci aby Tvé problémy
byly i mýmy.

Jako maminka dalo by se říct,
jenže ta musí na prvním místě
být. Nepřeji si nic jiného než
svěřovat se mi, řešit problémy,
společně se nad nimy zasmát,
a zase znovu do života vstát.







Dále než obvykle

Loučení vždy strašně bolí,
člověku hned v srdci
tóny smutku znějí.

Když mou lásku den a noc
nevidím, ihned v sobě
vinu cítím.
Zda-li o mě bude snít,
když hladil jsem ji po tvářích.

Očka její a tvářičky hebké,
rozplakali by mě jak jsou hezké.
Pohladit ji po tvářičce, jako
samet, a pusu dát jí sladkou
jako med.

I kdybych odjel na pár dní,
myslet na Tebe budu ikdyž
mi to chvíle nedovolí.

Tato cesta není můj sen,
můj sen již dávno splnil
se jen.


Splnil se mi díky Tobě,
že s Tebou mohu životem
proplétat, a v srdci Tě
na vždy uchovat.






















Konec těžký, všechno těžké

Kde jeden příběh plný
lásky skončil, láska to
druhého čeká, zda stane
se láskou někoho druhého.

Milovat někoho jiného,
to času chce mnohem víc,
než mysl vzpamatuje se,
od koho odešla, a vyšla
vstříc.

Když už život nedal mi ji,
doufám a věřím ve prospěch
Ji. Dívka byla a je zajímavá,
slova se mi pro ni dostávala.

Nikomu jsem tato slova nepsal,
až po tom, co její srdce,
s radostí jsem poznal.

Zda-li někdy vzpomene si,
že někdo takový pro ní žil
kdysi, básně ze srdce
pro ni tvořil.
I sny končí

Když o někom dlouho
sníte, kolikrát v noci
ani nespíte.

Přejete si nebýti sami,
píšete už jen krásné
Vzkazy.

Já napsal tolik slov,
ze srdce a upřímnosti,
když myslel jsem si,
že ve vzduchu leží
plno lásky.

Každý musel zažít to,
v co nikdy nedoufal,
že objeví se z čista jasná,
a vlídně k Tobě promlouvá.

Nedostalo se mi slov,
však já nechtěl nikoho
na pomoc.

Slova její rozhýbali rty,
oči její leskly se barvami
Duhovými, barvami duhy,
plné štěstí, radosti a touhy.

Udělal bych pro ni vše,
ale zněla vždy tak skromně.

Líbí se mi její vzhled, na obraze
malovaném, dokázal bych
si ji představit hned.
Ale na vzhledu nezáleží,
záleží na tom, co v srdci
Doopravdy leží.

Přemýšlivá, milá, zajímavá je,
takovou, obdivoval jsem ji
nejvíce.

Těšil jsem se jako nikdy více,
když mohli jsme spolu jít
ruku v ruce.

Všechno krásné jednou končí,
a my víme že čas to vyléčí.
Dlouhý čas..

Kolik je tu mezi námi skladatelů,
čekajících na pravou lásku na
kterou nikdy nezapomenou?
Poskromno.
Nebýt jí, nebylo by veršů.























Sám je jen stín

Samota je záležitost pro
každého z nás stvořena,
aby se v nás cesta srovnala.

Představme si stín tmavý
kako to, co nám v hlavě leží.
Leží, leží, pronásleduje, každý
krok s námi ve dne vede.

Ikdyž víme že ten den už
nepříjde, stále v to doufáme
a věříme. Věříme a věřit budeme,
a uvidíme kam nás cesta dovede.

Už si asi neuvidíme jeden druhému
do očí, já tuhle hru končím.
Nemá cenu se tak hloupě skrývat,
nejlepší bude ze života zmizet,
a přestat se konečně skrývat.

Je však k neuvěření, dívat se jeden
na druhého a přitom při
pomyšlení, že kdyby se něco stalo,
pouhý dotek je od všeho tak
blízko, člověk však na vážkách
co by se stalo kdyby, co si asi
myslí ten druhý, zda-li má
stejnou myšlenku, myšlenku
jako já lásku.

Publikoval(a): Dr., 27.5.2012