Anotace: Jakási reklama na MHD. Znáte to také? :-)

Moderní ha doprava - MHD

Na zastávce čekám brzy,
avšak přijde-li někdo drzý,
hned jste vzadu zase,
poslední, kdo do busu vleze.
Říkám si – to nevadí,
přednost mají ti staří,
a proto pustím je hned do dveří.
Poté posadím se na sedačku,
v tom vidím tu divnou značku,
hned mi milá paní jasně na jevo dává,
že jedině ona tady sedává.
Aha, tak si nesednu,
bez větších řečí se opět zvednu
a přirozeně se usměji na paní,
která čímsi podivně zavání.
V pořádku, každý člověk je jiný,
každý zkrátka jinak voní...
Po cestě kola kodrcají,
důchodkyně stále a stále povídají,
úchylové pozorují mladé ženy,
jež jezdí každé ráno – beze změny.
Při cestě mé za sedačkou,
prošla jsem si drsnou rvačkou,
pochopitelně, všichni se chtějí p(r)osadit,
bo kdo by chtěl snad pěšky chodit a jít,
když je vlastníkem čipové karty MHD
a jede vysoce ekologickým strojem ČKD.
V autobuse panuje pozitivní atmosféra,
co člověku po ránu náladu zvedá,
všichni hledí jaksi mimo mísu,
avšak každý se drží přísného mravního předpisu.
Je moc prima slyšet, jak kdo vypadá,
poněvadž sama bych to prostě neuhádla.
Poněkud širší pán se na mě tlačí,
já uhýbám, jak mi jen síly stačí.
To jsem si tedy pomohla,
již několikátá sympatická žena se patrně rozhodla,
že přilepí na má záda svoje ňadra
a vyšoupne mě snad až z autobusu,
to aby mohla čekat ve svém volném prostoru.
Fajn, ještě se udržím, nejhorší už vydržím,
v dálce se třpytí moje konečná stanice,
já již necítím ni svoje drahé střevíce.
Zapomněla jsem, že nesmím vyjít předními dveřmi,
ale brácho, fakt věř mi – vzadu nebylo místo!
Nevadí, já poslechnu si i kázání příjemného řidiče,
jež nejspíše rozhodl se
nahradit mi mé milované rodiče!
Tak končí má každodeníí cesta do školy,
zažila jsem vskutku tvrdé boly.
Proto ten,
kdo ještě nevyzkoušel hromadnou,
nechť mu je tato báseň reklamou!

Publikoval(a): Kateřina Svobodová, 25.5.2012