Anotace: člověk je jako studna, pokud je moc plna...přeteče a pokud je moc prázdná...vyschne

Nejsem hoden odpuštení, žiju v hříchu
překvapý vás zpověď má
já žiti budu v tichu,
kde tonu v samotě, černý flek na botě
Začnu pěkně od záčátku
varuji vás předem
už není místo na pohádku
Já putoval jsem přes divoké vlny,
jenž chtěly roztrhnout moji loď
"Má lásko jen se neboj a leť!"
křičel jsem přes vysoké duny,
které nebraly však konce
"Ó bože moji loď k břehum veď!"
Putoval jsem pouští
dlouhé dny bez kapky vody,
kde kosti válely se na každém kroku
Ty blázne, pomatený cvoku?
kam vlastně jdeš, plazíš se v písku_
"O bože dej mi prosím aspoň kapku vody na blízku...
Putoval jsem přes hřebeny
ostré slunce pálí do očí ti
a v nohách citíš omrzliny
Putoval jsem dlouhé týdny,
jen abych se přidal k davu,
který tu čeká na divadlo
"Ó bože ať už jsem k cíli blíž!"
Už křičet slyším dav
plno lidí ze všech koutů
v údolí se srocují
konečně mé oči zří
tu krásu...
velký dřevný kříž
a na něm ty můj bože
už spíš...

Publikoval(a): John Henry Holliday, 24.5.2012