Anotace: neohlášené rozhodnutí odchodu milovaného člověka bolí častokrát víc, než to ohlášené, které kolikrát můžeme ještě tomu odcházejícímu rozmluvit

To tvé jsem si chtěla ukrást,
mít ho jen a jen pro sebe.
Svými nasládlými slovy nestačils mě mást,
teď mi zbyly jen slzy pro tebe.

Neozval ses, nevysvětlil si své činy,
to máš srdce muže?!
Necháš stékat slzy princezniny?

Při odchodu sis to mé srdce nechal,
teď ti hoří a bije v kapse.
Asi za rodinou jsi spěchal,
ale ten ohýnek pomalu dusíš, tak nediv se až zhasne.

Nezbývá mi nic jiného, jen pochopení.
Rodina je přednější a nic silnějšího už není.
Sice jsi odolal pokušení,
ale jak mě to bolí, nemáš ani tušení.

Ale ten fakt, že udělal jsi to pro rodinu,
dělá z tebe muže.
Ke vzpomínkám na tebe se tiše přivinu
a přes všechno však přiznávám, že nechybí ti srdce muže.

Publikoval(a): Sanina, 18.5.2012