Anotace: ...

Pod obnaženým nebem,
chladné jarní noci,
tělo pohlcené stínem,
má ho ve své moci.

Nad tou černou siluetou,
za svitu vlásků měsíce,
párkrát hvězdy prolétnou,
a dělí oblohu na tisíce.

v tu chvíli duše se připojí,
a vzlétne za hvězdami k nebesům,
duši s duší hvězdnou propojí,
splyne s ní a získá noblesu.

Až pak se s klidem v myšlenkách,
navrátí zpět k tělu,
vždyť všechen strach nechala v domněnkách,
a kometou vyslala světu.

Publikoval(a): Globodecristal, 4.5.2012