Anotace: prodělávám krizi a nedokážu se celou dobu tvářit jen pozitivně...

Za ranního úsvitu
svíce stále žhnou
z noci, jež dohasíná
svou rozmarnou hrou...

Úzkost svírá srdce
a odolává věřit lžím,
panika obtáčí mi hruď
za duší se táhne jako stín...

Které zlo vnutilo mi
tolik bezbřehé nenávisti?
Nevím, kdy zase strach
popadne mě za zápěstí...

Jsem vyhoštěnec vlastního těla
ztracená v zatáčkách,
v kufříku pár svých snů a prach
na prošlapaných podrážkách...

Publikoval(a): Lugilla, 1.5.2012