Anotace: necháme plynout čas a sny a pak stačí oči otevřít... a zjistíme, že je pozdě... na cokoli

Na rozervaném nástupišti dnů
za přepážkou z dřevotřísky
rozprostírají se siluety snů
na stojícím ciferníku s čísly

V rezavějícím kolejišti času
za betonovým prahem
honí se prázdná slova ve větru
s ledovým klidem

Ve vysloužilém vlaku
za porostem bodláčí
nasloucháme svému tepu
příval slov nám nestačí

Na rozervaném nástupišti dnů
za umakartovým sklem
čekáme na lístky domů
kde jen my a čas budem

Publikoval(a): Martina Primová, 8.4.2012