Anotace: Život mě poučil...

Já už vím, jak je život těžký,
jet kočárem, nebo pěšky,
někdy hořký, někdy jasný,
přesto stále on je krásný.

Já už vím, jak i láska hřeje,
když se na vás pousměje,
také vím, jak láska bolí,
když se spolu rozejdete.

Já už vím, jak se rodí děti,
jak se matka o ně bojí,
když je něco trochu bolí,
také vím, jak je vychovat,
jak se s nimi radovat.

Já už vím, jak je matce,
když jí řeknou velmi krátce,
že jsou velcí – odcházejí,
život svůj si zařizují.

Já už vím, jak je krásně,
když vám děti sdělí jasně,
že budou mít také děti,
duše se vám hned rozsvítí.

Já už vím, jaká sláva,
když se vnouče vychovává,
má už dědu, také babi,
od toho jsme přeci tady.

Já už vím, jak to bolí,
když rodiče odcházejí,
nemohou vás pohladit,
ani jinak poradit.

Já už vím, co je stáří,
když vám zdraví často schází,
už vím také o to víc,
že se mi chce stále žít.

Publikoval(a): děda včela, 6.4.2012