Víla
Víla
Přichází podzim po zvláštním létu
Pryč jsou ty časy, kdy křičel jsem světu
Už nebudu smuten
Heřmánková víla s tmavými vlasy
Toulá se v dáli a v mé mysli taky
Je vzdálená
Teď pouliční světla osvětlují mraky
Vykreslují tvář, obraz velmi krátký
Se rozplývá
Mít tak tu šanci pro ni přinést duhu
Podělit se o tu krásu a dodat ji vzpruhu
Nejen dnes
Mít tolik síly a postavit jí horu
Kde by se vykřičela při pohledu dolů
Ze všeho, co jí trápí
Nic z toho nedovedu, zázraky neumím
Ani malý ostrov štěstí vůbec nevytvořím
Kde schovala by se před zlem
Publikoval(a):
Rendys1970, 4.4.2012