Anotace: Jen tak ... pro radost.

Naše česká kotlina,
úžasná je krajina,
máme nač si vzpomeneme,
překrásná je česká zem.

Praotec nám vybral moudře,
po cestě to jistě dlouhé,
usadit se v tyto kraje,
mlékem, strdím oplývaje.

Máme hory, také kopce,
u řek zas je rovina,
nemáme zde moře jen,
za tím si však dojedem.

V Polabí jsou velké lány,
úrodná je Morava,
pod horami samé louky,
na víno je Pálava.

Máme také velkoměsta,
mezi nimi městečka,
kousek od nich, tam za lesem,
je i malá vesnička.

V každém městě je i zámek,
na kopečku stojí hrad,
vše tu dýchá historií,
proto, to mám tady rád.

Nejkrásnější je však Praha,
což Libuše věštila,
její krása, dříve a dnes,
dotýká se i těch hvězd.

Turisté nám závidějí,
všechno u nás vidět chtějí,
ví to oni, víš to ty,
že jsme srdcem Evropy.

Dokud srdce zdravě bije,
v Evropě se dobře žije,
až bít ono přestane,
doba nouze nastane.

Lidé jsou zde pracovití,
trochu si i závidí,
když však přijde do tuhého,
hned se zase sjednotí.

Čeština je libozvučná,
je to naše rodná řeč,
a ta česká přísloví,
o moudrosti lecos ví.

Všechno, co zde máme,
to si také zachováme,
je to naše jen a jen,
tato krásná česká zem.

Publikoval(a): děda včela, 28.3.2012