Anotace: ... ne všechny naše činy musí mít odplatu... prosím berte toto dílko s rezervou...

Zčistajasna spadnul
odkud,
snad z nebe
pochroumaný křídla měl
na tváři slzy
jeho hlas tak divně zněl
až mě to mrzí

Ruku jsem mu podala
chvíli se zdráhal
nakonec ji však přijal
smutně se díval
slzy zmizely
úsměv je vystřídal

Nesmělý úsměv mi věnoval
jen tak stál
nechtěl jít dál
i když jsem ho zvala
asi se bál,
že něco budu chtít

křídla jsem mu narovnala
do závojů poskládala
a znovu ho pozvala
na skleničku
na malou chviličku
neřekla,
že poznala jsem v něm anděla

Dal si říct, a na chvíli,
spolu jsme poseděli
vyprávěl nesměle o naději
kterou má rozdávat
a pak se začal zdráhat,
oči roztěkaný

Podala jsem mu ruku po druhé
a řekla, že tu vítaný vždy bude
šťastnou cestu popřála
nic jsem po něm nechtěla
proč taky,
vždyť sám pomoc potřeboval

Třeba se jednou potkáme,
až mu bude líp
ruce si podáme
a on naoplátku pomůže mi
možná taky ne,
ale nelituji té strávené chvíle
s padlým andělem

Publikoval(a): Martina Primová, 24.3.2012