Anotace: ...

Své slzy jako krůpěje
věší v pobledlé šero;
člověku podlamuje síly,
když mu někdo podle pravítka
rýsuje předpokládané cesty
osudu...

Cítí se jako slepec v moři,
jímž lomcují živly
s majákem přímo před nosem
klopýtá o vlny...
vnutí mu i lístek ne exkurzi
po ruinách vlastního života...

Jsi hvězdář, příteli
a sebrali ti oblohu
prý spotřební daň na krásu -
alespoň sny ti zůstaly;
v jejích zajetí jak v šantánu
neony soumrakem tě ošálí...

Bolestnou pouť švindlů a vzdoru
nepokoje v nitru zaclání -
tvé vřelé oči blázna
jsou mým chráněným územím
v posvátné úctě roušku strháváš
i planoucím slovům a grimasám...

Povrchní šlépěj promenád
uchlácholí snad plaché palmy
v blouznivý slunovrat...

Publikoval(a): Lugilla, 18.3.2012