Anotace: ...VAROVÁNÍ! trochu morbidní.Člověk se někdy těžko vyrovnává s vlastními chybami. Touha po někom, kdo je nepřekonatelně daleko a komu na Vás záleží, i tak po čase pomalu zmírá a člověka to nutí se v tom "pitvat". Staré verše i smutek. (2001)

Jakoby o pitvě

V lesku slzám očí, co víčka nedovřela
pohled věčna do prostor uniká
jsi opět má, však ústa už nesevřela
výkřik, bolest není, nástroj proniká.

Nelze ten hlad usytit zvenčí,
když zákoutí na Tobě zkoumám
blíž, ještě víc, jak kůže se tenčí
chlad řezu proveden a já bloumám.

Nehybná bledá ležíš v nahotě
jsem Tvůj příznak všeho, co utají
smrtí zanech klid orgánům v samotě
exkurzí v Tobě, víčka má cukají.

Zvláštním pocitem plní mě tajemství
čím si střádala rozkoše po nocích,
co vášeň je a jak prožít panenství
vstoupením mnou a doteků na bocích.

Do srdcí sjíždí stres, ostřím uvadá
hledím do prostor věčného pohybu
v citu, kde komůrky pumpují, odpadá
láska ve svalu žíly hlavního ohybu.

Jsem splétán s Tebou uvnitř vlasů,
co Ti hladím pro všechny ze Tvých doteků
dlaní a touhy skrze polí zťatých klasů
mého smutku v nářku tichých povzdechů.

Slzy zkanou mi do průrev zatuhlých
v závitech, když zlomky pokouším nalézti
z myšlenky očí Tvých lehce zarudlých
v pláči, kde utichl, tam já chci vylézti.

Pro Tvé “navždy” hledám tam východy,
kde slunko nevyjde pro záři světel
míst temných, kam vedou jen příchody
stáváš se kousky, už neber si zřetel.

V chápání skláním trauma do předsudků
zrady, co páchám krajinám bez pohnutí
Tvé svody krvácí obnahou všech skutků
mé dlaně k prstům gumy bez propnutí.

V nítích se smotávám, tuhnu a upadám
samotou opět sešívám Tebe se svojím,
kdy slzím z ran mučivých na zemi uvadám
zašlostí rohože slepnu a už se nebojím.

Marty H. 2001
www.myspace.com/m_artyh

Publikoval(a): MartyH., 16.3.2012