Anotace: ...

Z poháru života
pijeme zrnka opojení
nad červenými horizonty moří
intimita vlaje povětřím
Jsme sami a čistí...

Nosím ten náhrdelník
lehký jako náklonnost;
tak rychle vyprchávající;
a nám zbyde jen závrať
z posledního dobrodružství

žít a dýchat...

Ukradl jsi mi všechnu lyriku ze rtů,
poutník do neznámých končin
svou dravou volnost
duch náš
saje z obnažených ňader

krkavčí matky...

Síla proudí ze všech stran
a vyživuje pahorky vrchovin
i zelenavý střípek měsíce
v dusivé mlze skotských rán

Zvědavost už v nás churaví
a nevzrušuje praskot v tepnách;
za letních dnů my házíme
po sobě tragiku rozvlněných přístavů
z opilosti vybájených

Jen nahý otec přítomnosti
končí jako uštvaná zvěř -
poslušně bezvládný;
kreslíme uhlem si po tvářích
(vyšňoření jako šašci)

tryskající idylu
násládle trpkých plodů...

Publikoval(a): Lugilla, 9.3.2012