Anotace: Vzpomínka.

Maminka je něžná bytost,
v bolestech nás rodila,
a když nemoc pozlobila,
celou noc nás tišila.

Hodně práce s námi měla,
když jsme zlobit začali,
tváře se jí rozjasnila,
když jsme jí pak objali.

Učila nás rovně chodit,
rodnou řeč též učila,
když jsme se to naučili,
celá potom zářila.

A když přišly první lásky,
dobré rady dávala,
v životě je také bolest,
není to jen idyla.

Zprvu jsme jí nevěřili,
nemůže to býti tak,
potom jsme se přesvědčili,
že to není naopak.

A když nás však opustila,
odkud není návratu,
vzpomínáme na maminku,
na tu její dobrotu.

Publikoval(a): děda včela, 8.3.2012