Anotace: Jeden z mích prvních pokusů o básničku.

Pod rouškou noci při záři měsíce,
tři dívky jdou temnou ulicí.
Bez plamenů svíce,
jen kroky jsou slyšící.

Náhle zpoza rohu je vidět světlo,
velmi slabě svítící.
Dívky se zastavily vzato,
že je to nebezpečí blížící.

Náhlese ze tmy vynořola postava,
barvy bledé s propadlým zrakem.
S tmou jakoby splývavá,
šla k nim v klidu krokem.

Dívky v neblahém tušení,
že to je konec jejich.
Hle je slyšet hlasité vrčení,
čím dál tím hlasitěji.

Dívky zachváceny strachem,
mlčky uprostřed ulice stojí.
Omámeny neznámím pachem,
postavy co zanimi stojí.

Velké stvoření s černou srstí,
přeskočí je a pádí k postavě s bledou tváří.
S hlavou podobné vlčí,
není poznat jeho stáří.

Na postavu se vrhl,
se zuřivostí vlka.
Jedním kousnutím utrhl ruku,
krve však nebyla ulice plna.

Ted jim to došlo,
že je to upír.
Další rána padla,
tu však lechce otupí.

Je to zápas vyrovnaný,
nemohli pomoc,i když chtěly.
Zápas upíra a vlkodlaka,
i když jsou vymřelí.

Odvážili se udělat krok zpět,
aby se co nejdřív ztratily.
Vědět co se stane pak chtě,
nechtě by se vrátily.

Udeří půlnoc a je slyšet zvon,
který je překrásný.
je slyšet na každý hon,
zvuk je velmi jasný.

Vlkodlak zeslábí jest,
útočí na upíra neustále.
měla by mu být prokázána čest,
že se o to pokouší vícekráte.

Upír bez ruky a zápestí,
nevypadá unaveně.
Zdá se že bolest necítí,
i když vypadá hubeně.

Vlkodlak vší silou utrhne mu hlavu,
to upírův konec je.
Vlkodlak cítí velkou únavu,
je slyšet jeho dech.

Pak se k dívkám otočí,
s přátelským pohledem.
To je poněkud zaskočí,
zdá se že je někam zavede.

Dívky pomalu za ním jdou ulicí plné krve,
vlkodlak trochu skomírá.
tam kde bylo čisto prve,
leží mrtvola upíra.

Mají jít za ním to žáná netuší,
zatím si slzy strachu osuší.
Doufají že se jim nic nestane
a zvony pomalu doznívají v dálavě.

Publikoval(a): mrazna04, 7.3.2012