Nesmělost
Nesmělost
Už je to tu zase,
nové setkání,
které mi strach tolik nahání
a celé moje tělo se třese.
Strach ve mě roste a
v žaludku nepříjemný pocit roste.
Naše očí se střetly,
mé líce zrudly.
Tvůj úsměv přeruší to tenzní napětí,
stejně jako matčiné obětí.
Chtěl bych se zvednout a za tebou jít,
jsem však až příliš nesmělý.
Ach, to moje prokletí,
nikdy mě nepustí,
jak krásné by bylo žít
a tento strach nemít.
Publikoval(a):
lifestalker, 5.3.2012