Anotace: ...hoď kamenem.

A tolik se milovali
až se jednou rozešli ve zlém

Zaslepena zlobou a nenávistí
sesílala na jeho hlavu
Sodomu Gomoru
rakovinu

Pak s úsměvem Jidáše
sledovala potají
všechna jeho Zastavení
lidskou Kalvárii
pády a rány Osudu

A přesto je on dnes u ní
ona bílá leží v nemocniční posteli
rty sevřené
kapačku v žíle
anestetika v těle
tlumí bolest

On ví
že už nevstane
ona netuší
že on sedí vedle ní
Její oči začínají bloudit
po cestách neznámých
kolem očí černé kruhy
oči dvě hluboké studny
vzpomínek

Beránku Boží, který smýváš a bereš na sebe hříchy tohoto světa

Ona ví
že jde minutu za minutou
která jí zbývá Tam
za svojí Simonkou
co v tomto slzavém údolí
prožila jen tři léta

On ji drží pevně za ruku
tak
jako kdysi
tiše tiše šeptá
já dávno všechno odpustil
má dnešní prosba je
za tvé odpuštění

Zbavena síly mlčí
jen víčka se náhle zachvěla
zpod dlouhých řas na polštář slzy
tiše kanou
mluví za všechno nevyřčené
dnešní i minulé

Bože, jenž jsi na nebesích
dej jí moji sílu
dej jí ještě nějaký Čas
z toho mého
a mně
něco z jejích metastáz
v mém těle je síly a místa dost

Ani Bůh
ani Smrt nemá slitování
to jste měli mít Vy
měli jste na to
času dost
a zháší svíčku jejího života

Jeho mysl se zahaluje do černé
ale srdce má náhle čisté
odpuštěním

Publikoval(a): Tonyend, 5.3.2012