Anotace: Je to báseň pro mámu, ale s odstupem času ji věnuji všem ženám bez rozdílu.Je o životě i o lásce.

Za oprýskanými okny zámečku
za železnou mříží
schované posmutnělé tváře
na výsluní osamělosti
oči zbavené iluzí
upřené až za obzor vysokého plotu
bez výčitek
k těm co přicházejí
po cestičce ze žlutého písku
párkrát do měsíce
v neděli železnou branou
do zahrady s vysokou trávou
kde odkvétá vedle
veselých kopretin
stáří
schoulené do klubíček
na pokojích

Stáří
co rozdalo tak dávno již
vše co mělo dát a dalo
dnes za pár jablíček
někdy i pomerančů
ale častěji za omšelý
korenspondenční lístek
V neděli nemůžeme
Vnoučata líbají
P.S. Auto nám nejede

Ruce sedřené
všechno již rozdaly
vlasy šedivé
kdysi tak tmavé
vyčesávají si do drdolů drdůlečků
babičky s vráskami
ve tvářích
jak uličky v plánu velkoměsta

Co šedivý vlas
to probdělá noc matky
spona bronzová
spoutává vzpomínky
na mládí
ach babičky
proč vyčesáváte si vlásky
do drdolů drdůlečků

To proto jen
abychom měly čelo
vždy k políbení
za všechno
až uslyšíme v pokoji
za oknem s mříží
snad abychom se nevrátily
venku zvon umíráček
že jste přece jen
nezapomněli
který za námi
vyzvání
klink klink klink

Publikoval(a): Tonyend, 28.2.2012