Anotace: k zamyšlení...

A když se najednou ohlédl zpět,
neviděl nic než to,
jak čas dobyl svět.
Jak člověka hnětl jak těsto,
a to i přes to,
kolik mu je let.

Pak uvědomil si hned,
že čas na paty mu dosáhl.
Možná je čas vydat se vpřed,
svou lenost příliš natáhl,
a teď snad jen prahl,
dostati se alespoň na střed.

A když teď bloudil smrtí,
sám a opuštěn ve věčnosti,
a poslouchal jak svědomí se v něm vrtí.
Vybavily se mu všechny skutečnosti,
jak krásné vlastně je, když vám srdce někdo drtí,
když živi jste a láska vás škrtí,
kdy nejste tělo ve věčné otupělosti.

Publikoval(a): Globodecristal, 27.2.2012