Anotace: .. touha a neskutečně silné nutkání utéci z osamění vlastních pocitů. Je to pesimistův útěk se svázanýma nohama, co upadne a procitne z mlob jako optimista..nevím jestli to bude někdo schopen pochopit (2002)

Sobectvím k samotě

Prosím zastav ty hlasy světel
krutá slova dní, co bolí pravdou
pro sny Tvé v mé, těžká pastel
barvý stěny duše všední skladbou.

Strachem s obavou se vzbouzím
do rán Tvých očí v hledění z oblaků
procitám slzami, v nářku se vzpouzím
sám sobě pro tíhy činů z rozpaků.

Stínám hlavy stínům mojím tělům
co v krocích zahynou ohybem v ulicích
jsem prohlubní tónů ke svým zpěvům
v chórech temnot pláče na lících.

V obraze hroutím se k zemi do zhluků
prachu a zeminy černé, však bez plodů
tak prázdný v samotách ozvěn bez zvuků
slýchám svědomí v myšlenkách, sám bez svodů.

Jsem zbytkem těch představ v dálavách,
co spatřuji nejasně na plátnech sítnic
mé soustavy vjemů tepla v slunci sálavách
spalujíc hříchy polknutím do suchých sliznic.

Jsem soumrakem pohřben v obzorech
výhledem z rakví vležení nacházím
paprsky sluncí mých spojení v ostrovech
spás, co činí se tedˇ,vstávam a odcházím.

Spatřuji stíny osob všech v podsvětí
z pramenů času v klenbách strnutím
s výkřiky na ústech tváře vyletí
v úkonech páchaných vilným ztrhnutím.

Jsem nesen tam pažemi k výšinám
pro krásu spatření posledních záblesků
a ve sluncích poté mi zapadá k vteřinám
tlukot srdce, co ustal sečtením následků.

Kmitavá jiskření probouzí v hlubinách
vize mé temnoty ve stisku rozkoše
postavy strhaných těl ukryty v křovinách
vrhajíc stopy tvarů podivné odnože.

V dotecích jsem tak blízko a zůstávám
k slepotě donucen v hrůzách procitám
obklopen hroby snimiž tedˇ srůstávám
v prázdnotě samoty, kde se vždy ocitám.


"... a náhle kroky plní mě k okrajům
v dálavách smyslem mé pouti smíření,
unikám mistům, kde život je nestálý
s pocity doteků v momentu sblížení!"

MartyH. 2002
www.myspace.com/m_artyh

Publikoval(a): MartyH., 19.2.2012